Proč jsem napsala dopis (email) ministru zahraničních věcí Zaorálkovi? 

Vážení zástupci spravedlnosti, 

 
vážený pane ministře Zaorálku, 

 
obracím se na vás se zoufalou žádostí o pomoc. Jmenuji se Hana Moneam a jsem občanka ČR, momentálně žijící a podnikající v Praze. 
 
Od 6.12.2014 jsem rok žila v Egyptě (byla jsem v ČR pouze týden v lednu 2015, kam jsem odletěla pár hodin po seznámení s mým současným mužem a poté 14 dní v červnu 2015, kdy jsem vyřizovala dokumenty ke svatbě) a poté jsem se 13.12.2015 vrátila na 6 týdnů do ČR, protože mi končila platnost pasu a zároveň pozbyl platnosti jeden z mých dokumentů, potřebný ke sňatku v zahraničí. 
 
Poté jsem se do Egypta vrátila a 4.2.2016 jsem se, po ročním vztahu, vdala v Káhiře za muže jménem Eslam Abul Moneam Muhammad ElSayed Hassan. Před svatbou jsme spolu 11 měsíců žili v Egyptě (pouze s přestávkou již zmiňovaných 2 týdnů, kdy jsem letěla do ČR vyřídit potřebné dokumenty ke svatbě), což mohu doložit jak razítky z pasu, tak jedním ze zmiňovaných dokumentů (který nám bohužel pozbyl platnosti, protože jsem neměla potřebný druh víza v Egyptě a proto jsem po 6 měsících musela jet do ČR pro nový dokument, abychom se mohli vzít), dalším důkazem mohou být společné fotografie či svědectvím rodiny i přátel. Tyto důkazy předložil manžel již při podání první žádosti o vízum zastupitelskému úřadu v Káhiře.
 
Můj manžel měsíc po svatbě, ale zároveň 14 měsíců od začátku našeho vztahu, konkrétně 3.3.2016, zažádal o krátkodobé vízum do ČR. Já jsem v té době byla již v ČR a zajišťovala vše potřebné. Do dnešního dne vízum nedostal!
 
16.3.2016 jsme se oba zúčastnili pohovoru a oba jsme shodovali v důležitých faktech ohledně našeho vztahu, známe se totiž poměrně dobře, náš vztah trvá od ledna 2015, oba mluvíme plynně anglicky a díky 11 měsícům dennodenního společného života a dennodenní komunikaci v době, kdy jsme nebyli na jednom místě, toho o sobě víme opravdu dost. Šokující pro mě bylo, když mi manžel později řekl, že přesto, že si vybral možnost pohovoru v angličtině, dostal podepsat záznam z pohovoru v češtině! Manžel neumí česky a musel podepsat něco, co někdo přeložil svými slovy. Navíc nedostal kopii tohoto přepisu! To jsou pro mě opravdu šokující a naprosto manipulativní a neetické praktiky. 
 
5.5.2016 jsme dostali naprosto šokující zamítnutí ze zastupitelského úřadu v Káhiře s tím, že je údajně náš sňatek účelový! Byli jsme v naprostém šoku! Podali jsme samozřejmě odvolání a po cca 5-ti týdnech manželovi zavolali ze zastupitelského úřadu, že dostali odpověď, ale musí počkat, až k nim dorazí v papírové podobě. Což opět trvalo více než měsíc! 18.7.2016 mu bylo předáno vyjádření MZV s datem 11.6.2016, kde bylo napsáno, že zastupitelský úřad nedostatečně odůvodnil, proč je podle nich naše manželství účelové. 
 
Zastupitelský úřad přidělil manželově žádosti nové číslo, což pro nás bylo opět naprosto nepochopitelné a začal nové "vyšetřování". Šetření je slabé slovo, podle mého názoru to vypadalo, že úředníci zastupitelského úřadu potřebují za každou cenu vyrobit důkazy ke svému tvrzení. Toto trvalo další 2 měsíce a výsledkem bylo další "potvrzení" jejich lživého tvrzení, že jsme se údajně vzali účelově. 
 
V té době již se zastupitelským úřadem komunikovala manželova právnička, přesto tento fakt zastupitelský úřad zcela ignorovat a s manželovi poslali rozhodnutí mailem! Opět jsme podali odvolání, tentokrát prostřednictvím právní zástupkyně. Po uplynutí lhůty dostal manžel opět email, kde bylo napsáno, že odvolání bylo zamítnuto a MZV potvrzuje rozhodnutí zastupitelského úřadu. Po několika dalších dnech urgovala právní zástupkyně rozhodnutí MZV s odůvodněním a bylo jí řečeno, že již bylo odesláno na její adresu poštou. Když rozhodnutí konečně dorazilo, bylo na něm datum o dva dny později, než manžel dostal emailem zprávu, že je jeho odvolání zamítnuto! To znamená, že dostal email dva dny před skutečným rozhodnutím! Navíc bylo na dokumentu datum z pošty o den později, než tam právní zástupkyně volala, takže jednoznačně úředník lhal a rozhodnutí odeslal až po zmíněném telefonátu. 
 
MZV na základě polopravd, nesdělených faktů a zmanipulovaných informací od zastupitelského úřadu (resp. paní konzulky) naše odvolání zamítlo a po 10 měsících tento proces skončil. Samozřejmě jsme podali žalobu k soudu, jako jedinou možnost, kterou jsme v této naprosto šílené situaci měli. To se stalo v polovině prosince loňského roku. Od té doby čekáme na vyjádření soudu.
 
Můj manžel není žádný ekonomický imigrant, jak se ho snaží vykreslit zastupitelský úřad v Káhiře. Po pochopení, že kvůli zvláštní zaujatosti a pro nás nepochopitelném chování zastupitelského úřadu v Káhiře odešel můj manžel 1.1.2017 pracovat do Dubaje, kde koncem března požádal nově o vízum do ČR. Podotýkám, že tentokrát již téměř 14 měsíců po svatbě a téměř 25 měsíců od začátku našeho vztahu! 
 
Po třech týdnech mu bylo po telefonu sděleno, že jeho žádost byla zamítnuta! Tentokrát dokonce bez jakéhokoli pohovoru či šetření. Přesto, možná k velkému překvapení zastupitelského úřadu náš vztah stále trvá a stále chceme žít spolu! Já momentálně nemohu odejít z ČR, protože mám v souvislosti se svým podnikáním nemalé finanční závazky, které hodlám platit. Začátek mého podnikání mě stál nemalé úsilí a není pro mě vůbec jednoduché tvořit v prostředí, ve kterém musím, díky křivému obvinění paní konzulky, žít. Stále, od začátku našeho vztahu, tvrdíme to samé, že spolu chceme žít jako každý jiný pár a na našem vztahu není vůbec nic účelového.
 
Vážený pane Zaorálku, obracím se na vás jako na spravedlivého muže, nedovedete si představit, jakou bezmoc už více než rok prožíváme! Byli jsme křivě a nepravdivě osočeni z účelového jednání a je manipulováno jak s našimi výpověďmi - nejen fakt, že zastupitelský úřad dal podepsat přepis pohovoru v češtině člověku, který neumí česky a vede pohovor plynnou angličtinou, ale i to, že jsou zatajovány důkaz, které mluví v náš prospěch a dokazují zcela bez pochybností, že jsme se znali a žili jsme spolu rok před naší svatbou, mi přijde opravdu nehorázné. Stejně tak je manipulováno s výpověďmi mých nejbližších. Mého syna, který má již svůj život, tak mých rodičů, kterým je téměř 70 let.Slova mého tatínka, jsou dokonce použity jako důkaz proti nám a to přesto, že jasně řekl, že o našem vztahu ví, je reálný a že s naším vztahem moje rodina nemá žádný problém!
 
Žádala jsem paní konzulku o setkání v Egyptě, nedostalo se mi kladné odpovědi. Psala jsem jí vloni email, ve kterém jsem žádala o vyjádření, protože jsem se chystala pronajmout si v Praze prostor k podnikání a chtěla jsem vědět zda a kdy manžel dostane vízum, abychom se mohli rozhodnout co a jak dál. Zda začít tvořit náš život v Praze a nebo se mám vrátit za ním, opět se mi nedostalo odpovědi a navíc informace z mailu byli znovu použity proti nám! K mnoha nepravdám, co zastupitelský úřad uvádí jsem vůbec neměla možnost se vyjádřit, byla jsem na jednom jediném pohovoru vloni 16.3. a od té doby jsem neměla možnost se k ničemu vyjádřit. K novému pohovoru po nové žádosti v Abu Dhabi jsme nebyli pozvání ani já, ani můj manžel.
 
Přikládám přesnou citaci mailu, který jsem před dvěma dny poslala na konzulát v Abu Dhabi a podotýkám, že jsem si právě teď všimla, že jsem v hlubokém emotivním stavu, kdy jsem měla strach o tatínka a explodovala ve mě již více než rok trvající bezmoc, vynechala jedno ze jmen mého muže. To zní Eslam Abdel Moneam Muhammad ElSayed Hassan. Pokud by se toto stalo v komunikaci se zastupitelským úřadem v Káhiře, zcela jistě by tato moje chyba byla použita proti nám. Tato praktika byla použita ne jen jednou.

 
 

"Vážený pane konzule, 

 
obracím se na vás s prosbou o lidskost. Můj manžel Eslam Abdel Moneam ElSayed Hassan žádal před nedávnem o vízum do ČR. 
 
Jsme ve vztahu od ledna 2015 a manželé od února 2016. Před svatbou jsme spolu celý rok žili v Egyptě a po svatbě jsme se rozhodli jít společně do ČR. Manžel loni 3.3. Požádal o vízum v Káhiře a tamní konzulka nás (k našemu totálnímu šoku) označila naprosto nepravdivě a nesmyslně za účelové manželství. 
 
Náš vztah začal rok před svatbou (žili jsme spolu dnes a denně 11 měsíců v Hurghadě) a pokračuje již 15 měsíců po svatbě. Podali jsme žalobu na postup zastupitelského úřadu v Káhiře, ale to asi víte. Předpokládám, že to je i hlavní důvod, proč mu bylo vízum zamítnuto i u vás. Nedává nám to žádný smysl a nevíme důvod, protože manžel zatím neměl čas a popravdě ani chuť si vyzvednout další zamítnutí. 
 
Můj manžel mluví plynně anglicky, má vysokou školu a je to  čestný člověk.  Milujeme se a neřešíme věkový rozdíl, jsme pár jako každý jiný. Znovu opakuji, že jsem stále v šoku z obvinění z účelového manželství.
 
Popravdě v tom vidím nějakou zvláštní osobní mstu či zaujetí a je mi z toho vážně hodně smutno. Nedokážu pochopit jak může někdo takhle manipulovat s lidskými životy.
 
Víte, chceme mít dítě a já bohužel nemohu otěhotnět přirozenou cestou a k tomu, abych mohla jít na umělé oplodnění, potřebuji svého muže. Bylo mi nedávno 46 let a mám pouze velmi omezený čas otěhotnět. Co máme udělat, abychom ze sebe sňali křivé obvinění paní konzulky? Říkáme si vyspělá země, opravdu jsme vyspělí, když je tohle možné? Když bráníme dvěma lidem, aby spolu normálně žili? 
 
Opravdu věříte tomu, že by nějaký pár vydržel čekat více než 2 roky, oba více než rok žili a pracovali jinde (ona v Praze, on již 4 měsíce v Dubaji), utratili spoustu peněz za právníka, ona za ním 5x za loňský rok letěla a když už neměli peníze, 5 měsíců se neviděli, denně spolu komunikovali, mezi tím podali žalobu, stále věřili v to, že jen dosáhnou toho, na co mají právo, jednoho dne budou spolu a přitom se nemilovali? Jen předstírali vztah? Proč a jak by to proboha kdo dělal???
 
Potřebuji a chci svého muže vedle sebe, to je přeci přirozená věc. 
 
Dalším z důvodů je moje začínají podnikání. Protože jsme se společně rozhodli jít do ČR, otevřela jsem loni v srpnu v Praze malý kadeřnický salon a z toho samozřejmě plynou finanční závazky (i díky tomu nemohu jít do Egypta nebo za ním do Dubaje). Asi chápete, že není jednoduché začít od nuly podnikat a to, že jsem neustále smutná a frustrovaná ze situace, která vznikla na základě nepravdivého obvinění z účelového manželství, je už opravdu hodně vyčerpávající. 
 
Cítím neskutečnou bezmoc a proč? Co špatného jsme udělali?
 
Před cca 5-ti měsíci jsem se dozvěděla, že má můj tatínek rakovinový nádor. Nevím, zda dokážu popsat svou momentální bolest. Opravdu je toho na jednu ženu až dost.  
 
Manželův tatínek zemřel necelý rok předtím, než jsme se potkali, opravdu je nutné, aby se ani můj muž a můj táta nemohli potkat? Nevím, zda se uzdraví, například právě teď leží na Bulovce a to je hlavně ten největší důvod, proč vám píši tento emotivní email.
 
Prosím vás, žádám vás z největší hloubky svého srdce, pane konzule, zůstaňte lidmi. Já a můj manžel jsme normální pár, který se miluje a chce žít společně, nebraňte nám v tom. Co máme ještě udělat, abyste nám uvěřili? 
 

S hlubokou úctou a pokorou k životu. Hana Moneam"


 
Vážení zástupci spravedlnosti, prosím vás o pomoc a radu, co máme udělat, abychom konečně mohli společně žít v České republice a abychom ze sebe sňali lživé označení, že je naše manželství účelové? 
 
 

Přikládám jednu z našich ne prvních a ani ne posledních fotografií z loňského léta.
 
V kopii přikládám přípis soudu a vyjádření MZV k žalobě mého manžela. 
 
Tento email zasílám panu ministrovi Zaorálkovi a v kopii zastupitelskému úřadu v Abu Dhabi, právní zástupkyni mého manžela, kanceláři ombudsmana a na městský soud Praha 1.
 
 
V hluboké úctě Hana Moneam

Mlčela jsem a pokorně čekala více než rok, více už nebudu.

Svůj dopis ministru Zaorálkovi zveřejňuji proto, aby se ke mě mohly připojit ženy, které se cítí podobně poškozeny chováním zastupitelského úřadu v Káhiře. Pokud se vás to také týká, napište mi, věřím, že společně dokážeme tyto neetické postupy změnit!

Rozhodování o vydávání víz - opravné mechanismy

1.3 Rodinní příslušníci občanů EU/ČR

Přestože na udělení krátkodobého víza obecně není právní nárok, u rodinných příslušníků občanů Evropské unie je tato zásada prolomena. Tato kategorie cizinců má nárok na vstup na území členského státu, a také právo na obdržení vstupního víza, což bylo potvrzeno i judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále také jen „SDEU“).[8] V čl. 6 směrnice 2004/38/ES je rodinným příslušníkům občanů EU, kteří občany EU doprovázejí nebo následují, garantováno právo pobytu po dobu do tří měsíců. Podle čl. 5 odst. 1 této směrnice zaručují členské státy rodinným příslušníkům vstup na své území s platným cestovním pasem, přičemž dle odst. 2 téhož článku je po rodinných příslušnících vyžadováno pouze vstupní vízum a členské státy poskytnou těmto osobám všechny prostředky, aby jim usnadnily získání nezbytných víz.

Díky vnitrostátnímu dorovnání postavení rodinných příslušníků ČR a EU je třeba při interpretaci jednotlivých procesních fází vízového procesu vždy přihlédnout k tomu, zda určitý moment řízení má svůj původ ve směrnici 2004/38/ES. Pokud zjistíme, že vnitrostátní úprava má, resp. má mít svůj původ ve směrnici 2004/38/ES, je zapotřebí se seznámit s obsahem příslušného ustanovení směrnice vykládaného ve světle judikatury SDEU a porovnat jej s vnitrostátní právní úpravou.[9]

Pokud zjistíme, že daný institut vízového procesu nemá souvztažnost se směrnicí 2004/38/ES, nastupuje jako základní procesní předpis vízový kodex. Pokud by vízový kodex danou procesní situaci neupravoval (např. lze zmínit bližší požadavky na provedení pohovoru s rodinným příslušníkem a jeho zachycení), uplatní se úprava v zákoně o pobytu cizinců. Pokud by ani tento zákon neobsahoval příslušnou úpravu, subsidiárně se aplikuje část čtvrtá správního řádu, respektive jejím prostřednictvím přiměřeně i potřebná ustanovení části druhé a třetí správního řádu a základní zásady činnosti správních orgánů.[10]

Taxativní podmínky pro neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana EU/ČR jsou vymezeny v ust. § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Dané rozhodnutí se žadateli oznamuje na formuláři, který obsahuje důvody vymezené ve výše uvedeném ustanovení. V tomto případě však nepostačuje pouhé zaškrtnutí příslušného důvodu pro neudělení víza, nýbrž je třeba uvést jasné, přesné a přiléhavé odůvodnění, z něhož lze bezpečně dovodit skutečnosti a úvahy, které vedly správní orgán k zamítnutí víza z označeného důvodu.[11] Uvedená povinnost je nepochybeně velmi významná z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí, jakož i z hlediska efektivního využití opravného prostředku – žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, kdy může žadatel ve svém podání rozporovat závěry prvostupňového orgánu a přiložit i důkazy jej vyvracející.[12]

Dle druhé věty ustanovení § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců nemohou být důvodem žádosti o nové posouzení „skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území.“ Daný zákaz by se však neměl vztahovat na ty skutečnosti, které sice existovaly v době podání žádosti o vízum, stěžovatel je však neuvedl (např. v rámci pohovoru), jelikož je nepovažoval za důležité, popř. jejichž předložení není k podání žádosti o vízum zákonem vyžadováno, a jejichž význam spočívá ve zpochybnění závěrů zastupitelského úřadu uvedených v rozhodnutí o zamítnutí víza. Jedná se typicky o předložení společných fotografií, výpisu hovorů Skype, rozhovorů na chatových portálech či výtisky emailových zpráv, které dokládají reálnou komunikaci mezi manžely, pokud zastupitelský úřad zakládá své závěry ohledně účelovosti manželství např. na existenci komunikační bariéry mezi manžely. Při striktním uplatňování ust. § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců by neměl žadatel prakticky žádnou možnost vyvrátit závěry zastupitelského úřadu. Je třeba také zohlednit skutečnost, že zastupitelské úřady v rámci prvoinstančního řízení o udělení krátkodobého víza s rodinným příslušníkem občana EU/ČR zpravidla odmítají přijímat od žadatelů jiné podklady, než které určuje vízový kodex, resp. směrnice 2004/38/ES (viz v podrobnostech dále).

V tomto ohledu působí poněkud překvapivě (zejména ve vztahu k rodinným příslušníkům občanů ČR), že náležitosti žádosti o udělení krátkodobého víza rodinnému příslušníkovi občana EU/ČR nejsou explicitně uvedeny v zákoně o pobytu cizinců.[13] Rovněž tak vízový kodex v čl. 10 (Obecná pravidla pro podávání žádosti) nerozlišuje mezi běžnými žadateli o krátkodobé vízum z třetích zemí a rodinnými příslušníky občanů EU. Na druhé straně však vízový kodex ve svém čl. 1 odst. 2 písm. a) uvádí, že se na “vízové“ cizince použije „aniž jsou dotčena … práva volného pohybu, kterých požívají státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie.“ Mezi běžnými žadateli o vízum a rodinnými příslušníky občanů EU pak rozlišuje v příloze I, která obsahuje formulář žádosti o udělení schengenského víza. Pokud jde o rozsah požadovaných náležitostí ve vztahu k rodinným příslušníkům občanů EU, vychází formulář ze směrnice 2004/38/ES,[14] dle níž lze po rodinném příslušníkovi občana EU vyžadovat „pouze předložení platného cestovního pasu a důkazu rodinné vazby.“[15] Ve vztahu k rodinným příslušníkům občanů EU je tak deficit vnitrostátní právní úpravy vykompenzován prostřednictvím vízového kodexu. Ovšem co s rodinnými příslušníky občanů ČR? Na tuto kategorii zvýhodněný režim vízového kodexu, resp. směrnice 2004/38/ES bezprostředně nedopadá a pokud jde o vnitrostátní dorovnání jejich postavení, ustanovení § 15a odst. 4 zákona o pobytu cizinců toto dorovnání s rodinnými příslušníky občanů EU uplatňuje pouze ve vztahu k „[u]stanovení[m] tohoto zákona“, tedy zákona o pobytu cizinců, které však náležitosti žádosti o udělení krátkodobého víza pro rodinné příslušníky občanů ČR neupravuje. Každopádně praxe je taková, že mezi rodinnými příslušníky občanů EU a ČR, pokud jde o rozsah požadovaných náležitostí, nerozlišuje.[16]

Přístup správních orgánů je k možnosti předkládat v rámci žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza nové skutečnosti ambivalentní. Z praxe ochránce je znám případ, kdy manželovi státní občanky České republiky bylo opakovaně zamítnuto vízum. Po jednom ze zamítavých rozhodnutí zastupitelského úřadu žadatel v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza uvedl, že se mu a jeho manželce narodila dcera, která žije na území ČR. Ministerstvo zahraničních věcí tuto skutečnost zohlednilo, a rozhodlo o udělení víza žadateli.[17]Na druhé straně z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 17/2012 – 64-67 plyne, že ve vyjádření k žalobě argumentovalo Ministerstvo zahraničních věcí tím, že pokud by neúspěšný žadatel o vízum přiložil ke své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza nové skutečnosti (v daném případě se mělo jednat o letenky, společné fotografie a o vyjádření rodičů manželky), nemohlo by k nim vzhledem k ust. § 180e odst. 3 přihlédnout.

Se zřetelem k požadavkům, které ustanovení § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců[18] klade na obsahovou stránku žádosti o nové posouzení důvodů, lze tedy dovodit, že se jedná o opravný prostředek směřující k odstranění právních i skutkových vad předchozího řízení. V druhostupňovém řízení je pak uplatňován výše uvedený zákaz uvádění nových skutečností, který odpovídá obecně platné zásadě koncentrace odvolacího řízení, formulované v § 82 odst. 4 správního řádu (podle § 154 správního řádu ve spojení s § 168 zákona o pobytu cizinců přiměřeně uplatnitelné i pro řízení o žádosti o nové posouzení).[19] Jak jsme však již uvedli výše,zákaz předkládání nových skutečností by se neměl vztahovat na ty skutečnosti, které sice existovaly v době podání žádosti o vízum, stěžovatel je však neuvedl, jelikož je nepovažoval za relevantní, popř. jejichž předložení není k podání žádosti o vízum zákonem vyžadováno,přičemž svoji relevanci tyto skutečnosti získaly právě tím, že správní orgán interpretoval skutečnosti uvedené v žádosti (a zejména pak v záznamu z pohovoru) způsobem, jež považuje žadatel za nesprávný, a tuto nesprávnost může vyvrátit právě předkládanými novými skutečnostmi. Na druhé straně žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza nemá sloužit k odstranění vad žádosti (např. k doložení chybějícího oddacího listu), či k předkládání skutečností, které neslouží přímo k vyvracení závěrů prvostupňového orgánu pokládaných za nesprávné, a které žadatel mohl doložit již k žádosti o vízum.

V souvislosti s předkládáním podkladů je třeba připomenout, že správní orgán, veden zásadou materiální pravdy, by měl vždy posoudit, jaké skutečnosti jsou významné pro posouzení žádosti o vízum. S ohledem na princip legality by měl současně požadovat pouze to, co stanoví vízový kodex, resp. směrnice 2004/38/ES. Absence dalších skutečností (přesahující rámec zákonných náležitostí) by tedy v zásadě neměla být důvodem neudělení víza. Případnou potřebu zajištění dalších relevantních skutečností by měl správní orgán řešit v rámci prvoinstančního řízení v souladu se zásadou minimálního zatěžování dotčených osob ve smyslu § 6 správního řádu. Předloží-li tedy žadatel kompletní žádost (tj. náležitosti stanovené vízovým kodexem, resp. směrnicí 2004/38/ES) je správní orgán povinen o žádosti rozhodnout. Totéž platí, pokud žadatel dobrovolně předloží podklady jdoucí nad rámec “zákonných“ náležitostí (třeba výpis soukromé emailové komunikace, společné fotografie atd.). I v tomto případě je správní orgán povinen tyto podklady přijmout, a řádně je při svém rozhodování zohlednit.[20]

Na druhé straně je třeba uvést, že problém neudělení krátkodobého víza rodinným příslušníkům občanů EU/ČR se týká relativně malého počtu případů. Dle informací uvedených ve Zprávě o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2011 bylo v tomto roce na zastupitelských úřadech rodinnými příslušníky občanů EU/ČR podáno celkem 1 560 žádostí o krátkodobé vízum, přičemž z daného počtu bylo kladně posouzeno a uděleno celkem 1 392 víz. Na základě žádostí neúspěšných žadatelů proběhlo v roce 2011 35 řízení o novém posouzení důvodů neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana EU/ČR. Ve 28 případech ministerstvo rozhodnutí zastupitelského úřadu potvrdilo, přičemž z daného počtu bylo ve dvaceti případech prokázáno obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území účelovým uzavřením manželství s občanem EU/ČR.[21]

Nárokovost víza pro rodinné příslušníky občanů EU/ČR se projevuje také výjimkou z obecného pravidla vylučujícího soudní přezkum rozhodnutí o udělení krátkodobého víza.[22] Soudní přezkum lze přitom pokládat za skutečně efektivní prostředek nápravy, který může odstranit stávající neduhy správního rozhodování. Proto je třeba každého neúspěšného žadatele vést k podání žaloby, v níž je třeba vedle individuálních okolností každého případu poukázat také na jednotlivé níže uvedené, pravidelně se opakující nedostatky rozhodování. Z přístupu správních orgánů je zřejmé, že jedině kritická judikatura je s to změnit jejich dosavadní přístup. Jako jeden z mála existujících rozsudků lze uvést rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2013 č. j. 10 A 17/2012 – 64-67, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Velvyslanectví ČR v Tunisu a Ministerstva zahraničních věcí ČR o zamítnutí žádosti žalobce o udělení krátkodobého víza.

Ve spisech řešených veřejným ochráncem práv lze identifikovat několik opakovaně se objevujících aspektů představujících významné nedostatky vízového procesu s rodinným příslušníkem občana EU/ČR.

http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/rozhodovani-o-vydavani-viz-opravne-mechanismy