7 důvodů, proč dokážeme překonat něco, co doopravdy nechceme

V tomto článku se dozvíte jak a hlavně proč, dokážeme překonat téměř nemožné a počkat si na věci, které doopravdy chceme (ano, i vy!) a to i v časech, kdy už jsme udělali všechno, co jsme mohli a často i to to, co jsme udělat nemohli.

Už více než rok čekáme, až nám český stát dovolí žít spolu v ČR. Je to divné, ale je to tak. Celé to vzniklo domněnkou, kterou měla úřednice na českém zastupitelském úřadě v Káhiře. Svět je plný divných lidí, situací a rozhodnutí, takže nic nového pod sluncem. Věřím tomu, že každý člověk se minimálně jednou v životě ocitl v situaci, kde na základě něčí domněnky neměl moc změnit ani názor toho člověka, ani tu danou situaci. Proto věřím, že si dovedete představit bezmoc, kterou už rok každý den prožíváme. Stejně tak věřím, že se moje poznání dá implementovat na mnoho životních situací a je v celku univerzálním návodem, i když se netýká stejné situace. To jen na úvod, jakých je tedy těch 7 důvodů, díky kterým dokážeme podobné situace zvládnout?

Důvod číslo 1: Láska

Možná to bude znít „sluníčkově“ a naivně, ale je to tak. Téměř za vším, co dokážeme udělat je láska (buď její přítomnost nebo absence). Pokud něco opravdu chceme, často to chceme proto, že to milujeme. Pokud něco milujeme, záleží nám na tom. Pokud nám na něčem hodně záleží, jsme ochotni pro to něco udělat. No a když jsme ochotni něco udělat, hledáme způsoby a ne výmluvy. Proto pokud nejde najít způsob, jak něco udělat, je to často proto, že nám chybí hluboká láska k výsledku nebo příčině toho, co chceme. Takže pokud „to něco či někoho“ milujeme, dokážeme i čekat, s pokorou a láskou. A tady se pomalu dostáváme ke kroku číslo dvě a tím je:

Důvod číslo 2: Přijetí

Milovat to, co chceme, je super, ale jak milovat to, co nechceme a nebo možná i to (toho), kdo nám v tom bráni, to je už fakt vyšší dívčí 🙂 Začíná to vždycky přijetím toho, co je s námi právě teď a tady. Ať už je to nepohodlí, něco nechtěného, cokoli nám vadí. Dost často to poměrně kurevsky bolí, promiňte mi ten výraz, ale jinak to říct nešlo. Projedeme si často obdobím pláče, vzdoru, bezmoci, vzteku, nepochopení a frustrace, až se pro pracujeme k odevzdání (se). A tam to začne být zajímavé. Není to vždy tak, že když se nám děje něco špatného, jsme špatní lidé nebo je s námi něco špatně, to je velkým omylem ezoteriků. Někdy je to prostě jen tak, že se věci dějí v souladu s celkem, ale i s námi a to přesto, že to tak vůbec nevypadá! Fuck, tak on se celej vesmír se netočí kolem mě a to přesto, že ve mě začíná i končí? Ne, netočí, nicméně, nejsem jediná a v tom je ten vtip. Někdy nám ten jedinečný kolotoč dokáže pořádně zamotat hlavu. Co s tím? Pravé jsme se dostali k důvodu číslo tři a tím je:

Důvod číslo 3: Víra

Téměř jediný způsob jak ve zdraví přežít tenhle mišmaš a nezbláznit se, je víra a důvěra. Je jedno v co věříme a jak si to pojmenujeme, základ je vždy stejný. Věřím, že ať se děje co se děje a ať už to vypadá jak to vypadá, děje se to k mému nejvyššímu dobru a navíc to vede k souladu a harmonii, takže to musí dopadnout dobře. Což ovšem nemusí být tak, jak jsem si myslela, už podruhé musím říct fuck 🙂

Co z toho všeho plyne? Že v těžkých životních obdobích a okamžicích, které nebyly v plánu, potřebujeme milovat, přijímat a věřit. To ale není všechno, jedeme dál. Co musí stát za vírou? Je to:

Důvod číslo 4: Vděk

Pokud k tomu všemu přidáme ještě vděk za to, co už máme, dostáváme se opravdu čím dál výš. Ať už jsme na tom jakkoli, vždycky je za co poděkovat! Na co se zaměřujeme, to roste a proto je vděk tak ohromně důležitý. Nemůžu být se svým mužem? Ok, přijímám to a děkuji za to, že jsem vůbec měla možnost tenhle vztah a tohoto muže potkat! Je možné, že spolu nemáme být? Ano, je to zcela možné. Pokud je to něco, co nás oba má někam posunout, přijímám to. Proč se to děje? Nevím! A právě jsme se dostali k dalšímu důvodu, tím je:

Důvod číslo 5: Pokora

Pokora k tomu, že neznáme všechny aspekty a nevíme, co opravdu potřebujeme prožít. To se často liší od toho, co chceme prožít. Pokora k sobě, svojí cestě, ale i k cestě mého protějšku. Pokora k tomu, že vše má svůj důvod a význam, i kdyby to mělo být jen to, že to nemělo žádný význam 🙂 i to je možné! Pokora je hodně zajímavá věc a díky ní se dostáváme k dalšímu kroku, důvodu, proč dokážeme vstát i když jsme narazili či dokonce upadli a tím je:

Důvod číslo 6: Odvaha

Potřebujeme odvahu jít do akce nebo si naopak počkat a nikam se necpat! Jo, uznávám, že tohle je už hoooodně vysokej level intuice a napojení. Dá se to trénovat a součástí toho tréninku je několik pádů na drštičku. Bez odvahy (žít) nemá život smysl! Odvaha nám dává sílu, tvaruje naši osobnost, hází nás do situací, který nás můžou bolet, abychom zjistili, že jsme schopni bolest nejen překonat, ale mnohonásobně ji zmenšit. Vzpomněla jsem si, jak jsem přecházela přes uhlíky, když jsem odvahu zapomněla, bolelo to, když jsem měla odvahu uvěřit, že to zvládnu, nebolelo to vůbec! A jak poznáme, kdy odvážně vyrazit a kdy naopak odvážně zůstat stát? Posledním důvodem jak a proč dokážeme zvládnou i téměř nemožné je:

Důvod číslo 7: Moudrost

Ano, je to životní moudrost rozeznat jedno od druhého. Ta moudrost je jednak vrozená a jednak získaná. Je to jeden ze stupňů na kruhu, který nás nepochybně uvádí do dalšího levelu a poskytuje nám možnost další zkoušky… díky moudrosti se můžeme dostat zase na začátek, k ještě větší lásce a tady je úspěch zaručen! V tomto případě vyhráváme i tehdy, když prohrajeme. I ten, kdo prohraje malé bitvy, může vyhrát válku.

Život není peříčko, jak říká klasik a syn mojí nejlepší kamarádky 🙂 ale není ani věčný boj. K tomu, abychom byli v harmonii potřebujeme poznat světlo i stín. Ale věřte tomu, že pokud zvládneme to: “ V dobrém i ve zlém“, máme vyhráno! A to neplatí jen ve vztahu s partnerem, ale především ve vztahu k sobě sama.

V dobrém i ve zlém, v hojnosti i chudobě, ve zdraví i v nemoci… Věřme sami sobě, milujme partnera ( i bližního svého) jako sebe sama a přijměme těžkou situaci jako dar a prostředek k lepším zítřkům.

Já v tohle věřím z celého srdce! Jak jste na tom vy?

Můj zpackanej život

Neúspěch. Kde začít 🙂 Tohle téma mi už pár dní (možná týdnů) klepe na dveře a poslední tečkou a impulsem k akci bylo přečtení článku Kalmana Horváta. Rozhodla jsem se začít bodem číslo 2. Moje neúspěchy, což je opravdu velké téma. Nedávno mi bylo řečeno (napsáno), že mám zpackanej život, že jsem vlastně mrcha, co všechny jen využívá, no a k tomu ještě pár dalších, podobně výživných věcí. Tak se na to pojďme společně podívat, jak to doopravdy je?

SOUKROMÍ

  • Manželství číslo jedna – Nezvládla jsem udržet a vlastně ani kvalitně prožívat svoje první manželství a to přesto, že trvalo 17 let. Pohořela jsem na celé čáře a dalo by se říct, že jsem zvládla jen se ctí odejít. Pak jsem potřebovala 6 let na to,  abych začala věřit sama sobě, ale i mužům. Takže se dá s jistotou říct, že jsem zpackala svoje první manželství.
  • Manželství číslo dvě – v mém druhém manželství už více než rok žijeme odděleně, trávíme spolu vždy pár dní jednou za pár měsíců. I když tady ne až tak úplně naší vinou, nemáme povolení žít společně v Čr. Můžete namítnout proč nežijeme společně někde jinde? Zkrátka proto, že jsme byli oba naivní a možná i tak trochu pitomí. Věřili jsme, že získání víza je jednoduchá záležitost a že manžel bude během pár týdnů v Čr. Udělali jsme si plán a toho se držíme. Součástí tohoto plánu bylo a je začátek mého nového podnikání v Praze a s ním se pojí finanční závazky, které mi teď momentálně nedovolí odejít. Ok, naše vina, páč neznalost neomlouvá. I tady se dá říct, že jsem to zpackala, jistě existuje mnoho jiných a lepších možností, co jsme mohli udělat.
  • Vztahy s lidmi – věřila jsem někomu, komu jsem věřit neměla a zároveň jsem nevěřila někomu, komu jsem věřit měla (sobě), no a světe div se, dojela jsem na to. Neuměla jsem si chránit soukromí a občas jsem řekla někomu něco, co jsem říkat neměla. Hups, netrvalo dlouho a z mého sdílení se stal tak trochu jiný příběh a ten si začal žít svým vlastním životem (tak jasný, že jeden člověk něco vypráví a druhej něco jinýho slyší, řeklo by se normální věc, že?). Neposlouchala jsem vnitřní varování, že je něco blbě a v zoufalé situaci jsem kývla na stupidní nabídku a nechala se zatáhnout do hodně nepříjemné situace, jo jo děvče, za blbost se platí. Opět další věc, kterou jsem zpackala, skoro bych řekla, že jsem to fakt posrala.
  • Odchod do Egypta – když jsem odešla z Čr, tak trochu jsem odešla i ze života lidí, které jsem měla ráda a oni měli rádi mě. Syn, rodiče, nejlepší kamarádka – ty všechny jsem zákonitě musela tak trochu opustit a oni se museli s mým rozhodnutím vyrovnat. I tohle je věc, která vede k odcizení a pocitu hořkosti. Kdo ví, možná i tohle byl krok vedle a možná i tímhle jsem zpackala či posrala hodně věcí.

PODNIKÁNÍ

  • Kadeřnictví – začátek z nuly v roce 2000 a po cca 5-ti letech narvanej salon a opravdu hodně klientek. Super, to je úspěch. Po mnoha letech práce v salonu, stovkách klientek, nabytých zkušenostech ve školícím týmu firmy SCHWARZKOPF (ty bláho, fakt jsem to dokázala! Uspěla jsem na konkurzu a byla jsem cca 5 let mezi top 20 kadeřníkama z České republiky a Slovenska), unavená po rozvodu a několikaletým náročným životním období, kdy jsem dlouhodobě šla proti sobě a navenek se stále usmívala nastává změna, změna mě samotné, začínám být unavená, protivná, vyhořelá. V roce 2014 padlo rozhodnutí že končím! Jo, i tady by se dalo říct, že jsem to zpackala, odešla jsem z týmu, zavřela kadeřnictví a nějakou dobu jsem si myslela, že už nechci a nemůžu dělat kadeřnici.
  • Nové zaměstnání – ok, tak jsem se po vytoužené roční pauze, místy nádherném odpočinku, ale i náročném období v Egyptě vrátila a v roce 2016 jsem se nechala najmout do jednoho salonu v Praze. Po cca dvou měsících jsem zjistila, že nejsem a nechci být klasický zaměstnanec/dělník. Blbě nasmlouvaný podmínky, opět moje naivita a odchod ve strategicky nepravou chvíli vedly k tomu, že jsem nedostala vyplacenou odměnu. Mínus 23 tisíc, dobrá lekce. Hmm, říká se, že na každou svini se vaří voda, ale kdo ví. Tak tady jsem jsem to na 100% zpackala, dalo by se říct, že jako kráva!
  • Salon tak trochu jinak – čas, kdy není čas. Tak asi tohle jsem cítila po tomto super zážitku. Pronajatý byt v Praze, žádný příjem, manžel v Egyptě a co teď? Týden na rozhodnutí, zůstat, vrátit se, hodit si to? No dobře, pro tentokrát se ještě nezabiju. Půjčuji si peníze a začínám shánět prostor na salon. Kolem mě jsou 4 kadeřnice, které taky chtějí pracovat v salonu, kde bude pohoda, dobré vztahy a zajímavá filozofie. Ok, jdu do toho! Fuck, jedna si to rozmyslí, druhá otěhotní, třetí neví, čtvrtá do toho jde se mnou, ale nezvládne těžký začátek (nemá žádné zkušenosti, takže to chápu!). Tak tohle teda taky moc nevyšlo. Jsem opět sama, super a začínám znovu od nuly a s novou kosmetikou a novými klientkami. Po půl roce už je to lepší, začínám i vydělávat. Btw, díky Evi, fakt jsem ráda, že jste byla z mýho pětiminutovýho účesu tak nadšená a rozhodla se mi pomoct. A tady si nemohu odpustit ještě jedno poděkování. Díky bohu za Janinku a Zlatušku, dvě ženy, které společně se mnou nyní tvoří Jinový svět. Nechci si ani moc představovat, co bych bez nich dělala… a co děláme spolu?
  • Videa, akce a programy – tvoříme a učíme se za pochodu, nemůžu říct, že se nám všechno daří tak, jak bychom chtěly. Občas děláme něco, co nám bere čas a nepřináší výsledky. Jindy nám trvá věčnost udělat důležité věci. Nedávno jsme si psaly o zpětnou vazbu a v jedné z nich byla tato slova: Jinový svět – sračka, naše služby – blbost, Hanka – kráva. Nicméně už téměř desítky nádherných zpětných vazeb to vyvažují, my jsme z našeho spolutvoření stále nadšené a pomalu rosteme a zlepšujeme se. Takže i když ani tady nejsem stoprocentní a dá se s jistotou říct, že i tady jsem někdy něco zpackala. Někdy moc mluvím, někdy jsem moc rychlá, někdy příliš tlačím. Je mi jasné, že je na čem pracovat a vždycky můžu být lepší!
  • Klub Egypťanka – můj projekt pro ženy, které potkaly Egypťana a přemýšlejí o vážnějším vztahu. Uf, tenhle projekt rozvířil hodně vody. Byla jsem poučena, že to, co jsem udělala je nemorální, neetické a po všech stránkách příšerné. Kdysi jsem po podobných informacích sama pátrala a některé z nich jsem zdarma dostala od několika žen a teď se je snažím prodat ve své členské sekci, škandál! Sice jsem celým procesem sama prošla, dala poměrně hodně penez právničce, strávila hodiny na tvorbě členské sekce a mého webu, mám za sebou dva roky vztahu s muslimem (no jak jsem si mohla dovolit něco podobnýho udělat, když některé mají za sebou 5, 10, ale i třeba 40 let takového vztahu, jasný důkaz toho, že jsem nemorální blbka, která neví o čem mluví a chce všechno zpeněžit), ale to mi nedává právo o tom psát, mluvit a navíc za to chtít 500 korun! Takový prachy, to je fakt nehorázný. Měla bych se stydět, zamyslet se nad sebou a pokorně sklopit hlavu. A hlavně za nic nechtít peníze, všechno je přeci všude na internetu a hodně žen si mezi sebou radí zadarmo, pokud se teda někde nějak najdou 🙂 Já bych si před dvěma lety podobnou sekci koupila a byla bych za ni vděčná, ale to je vedlejší. Suma sumárum, v komunitě žen, žijících s muslimem a dokonce i v komunitě žen, které navštěvují Egypt, ale muslimy vlastně nenávidí, jsem za totální, nemorální a ujetou krávu. Bezva, tak tohle se teda asi taky nepovedlo, můžu si to připsat na seznam neúspěchů. Nejsem v kolektivu oblíbená, co už teď.

No, myslím, že je toho až dost. Že bych šla hupsnout z mostu? Ty jo, na to nemám, pod vlak taky neskočím a z krve je mi blbě, takže se nepodřežu. Co teda budu dělat? S největší pravděpodobností se zhluboka nadechnu raději zvednu hlavu a přesto, že mám z jednoho úhlu pohledu totálně zpackanej život, pofoukám bolístky a pošlapu dál. Z druhýho úhlu pohledu totiž rostu, učím se a můj život může být šťastnej i se dny, kdy bych se nejraději neviděla! Vždyť o tom taky život je, nejen ten zpackanej 😉 a navíc fakt neznám úspěch bez neúspěchu! Takže nádech, výdech, vypnout prsa a břicho zastrčit, jdeme dál!

Teď královnou jsem já…

Dnes ráno na mě vyskočil na fb můj starší příspěvek o human designu. A protože jsem ve tvůrčím před-menstruačním období, kdy zkoumám a přehodnocuji své niterní království, uklízím v něm a rozhoduji se, co funguje a co ne, dostala jsem neodolatelnou touhu přezkoumat jedno z přesvědčení, se kterým jsem se tam potkala. A tak vznikl tento článek, který si řekl o uchování a probudil ve mě zase po dlouhé době touhu psát.

Mám obrovskou vnitřní sílu a odhodlání a jsem poměrně individuální bytost (mám v profilu 3 individuální kanály), která dělá věci po svém a často jinak, než jí radí okolí. Mám dar nacházet nové cesty a inspirovat druhé lidi. Jedním z důvodů, proč jsem tady je, že čelím těžkým životním situacím a to proto, abych ze svých zkušeností mohla vytvořit obecně platné definice a přinášet praktická při řešení různých životních situací.

Je mi dáno být odvážnou, drzou, inovativní, zkoušenou, bitou a nacházející. Podle HD jsem anarchista, kacíř a mírotvůrce. Proto nejsem a ani nemůžu být pouhou princeznou (Táňa Havlíčková) a to s veškerou úctou k tobě i tvé metodě. Poslední dobou kolem mě krouží jedno uvědomění. Že tvých 8 typů žen v sobě má jednoduše každá žena. Každá z nás je naprosto jedinečnou kombinací různých typů, archetypů a postav. Každá z nás je vlastně tou, kterou ty nazýváš rebelkou. Tou, pro kterou neplatí žádná pravidla a ona sama si vybírá to, co jí dělá dobře. Ona sama říká kým a čím je. Každá z nás si každé ráno může obléknout určitý typ, archetyp či postavu, po které touží. A téměř u každé z nás, se tato touha (a volba) během měsíce mění. Jsme jednoduše proměnlivé a to v souvislosti s tím, jak hodně ženské energie v sobě máme. Ty z nás, které jsou více jangové, jsou méně proměnlivé a naopak.

Jednoduše bytostně nemohu sama sebe vnímat a označit jako princeznu. Proč? Tímto označením si okamžitě ubírám svou životní energii a sílu. Mohu být a jsem královnou (která z princezny nebo možná spíše z Popelky vzešla) a tak se taky vnímám.

Královna ví. Dokáže si sundat krásné a okouzlující ženské šaty, obléknout si zástěru nebo montérky a uvařit oběd pro své vojáky nebo uklidit s ostatními celé království. Dovede bez milosti setnout hlavu nepříteli, pokud je to třeba. Dovede nastavit strategii ve válce a nastolit systém v míru. Dovede laskavě hladit a podpořit ve chvílích beznaděje. Dovede se bláznivě smát, hluboce toužit a opravdově plakat.

Královna jednoduše je zodpovědná sama za sebe, svá rozhodnutí i za život ve svém království. Umí podpořit a ctít krále a zároveň umí převzít žezlo, když je král oslaben a nemůže vládnout. Pokud je ale zase v plné síle a všude je klid a mír, dokáže si mu lehnout k nohám a dát mu svou nekonečnou lásku a podporu.

Tuhle královnu má v sobě každá z nás! Některá má více jiných darů a její království i král jsou menší či větší. Na velikosti v tomto případě nezáleží, záleží na opravdovosti, se kterou tvoříme a žijeme svůj osobní příběh. Nenechme se omezit žádnými typy, do kterých bychom měli patřit a nevybočovat z nic. Nechme se jimi inspirovat a využijme je k tomu, k čemu nám mohou skvěle posloužit. A to ke hře! Hrajme si. Buďme někdy princeznou, jindy elegantní a přísnou dámou, hravou sporťačkou, tajemnou čarodějkou, otevřenou avantgardou nebo hvězdou. Žijme život plný barev, chutí a vůní. Oblékejme si tyto typy podle toho, po čem naše duše touží, ale neuvěřme tomu, že to je naše jediná možná volba. Na vždycky a napořád. To je totiž jeden z největších omylů lidstva, že je něco pevné a neměnné. Díky Bohu a zároveň Bohu-žel není 🙂 Jedinou jistotou v životě lidském je, že naprosto nic není jisté!

Krásný den, milé královny. Už víte, jakou roli a typ si dnes chcete (za)hrát?

Jsem „několikavrstevná“. A ty?

To, že je na povrchu bouřka a zmatek, ještě vůbec nemusí znamenat, že se to samé děje i pod hladinou.

 

Někdy jsem totálně zmatená, rozhozená a nestabilní. Napadá mě spíše jiné slovo s „bilní“ a to debilní 🙂 Dny, kdy nevím co se to se mnou vlastně děje a o co mi vůbec jde. Dny, kdy jen zírám a nestačím se divit co se mi honí hlavou, co mě nutí střídavě plakat, zuřit, litovat se, případně co mi leze z úst. Dny, kdy jsem (a nejen já) konfrontovaná se svým stínem, s mou temnou stránkou.

Žena je v základu jinová a tato energie jinu je právě ženská, temná, pasivní, působíci smutně a symbolizovaná vodou a zemí. Mám pocit, že žena je jako oceán. Nádherně hluboká, právě totálně nestabilní, pod hladnou temná a doprovázená možným smutkem z nemožnosti jej (ji) uchopit.

Ale zároveň v té temnotě, nestabilitě, hloubce a nekonečnosti ukrývá nesmírnou nádheru nebezpečí, dobrodružství, mnoha různých možností, překvapení, nezkrotnosti, divokosti a ještě mnohem víc toho, co na nás muži milují.

Není lehké (ani pro nás samotné) tuto naši temnou stránku přijmout, naučit se ji milovat a začít ji využívat. Ale pokud to dokážeme my, začne to přeneseně zvládat i náš partner. Nejlepší je se v této energii odevzdaně uvolnit, ale zároveň se jí nenechat příliš strhnout. Umět se potopit pod hladinu a nechat bouři ať vynese na porch to, co si žádá o pozornost.

Naučme se vědět, že právě v té naší hloubce je přítomný neustálý klid a stabilita, které nemají s tím, co se děje na povrchu až tak nic společného. Neodmítejme nestabilitu bouřky, ale zároveň si uvědomujme stabilitu naší vlastní hloubky. Pokud toto budeme umět, můžeme nabídnout mužům všechny naše dary.

Muž, který je odvážný a plný života rád přijme tuto výzvu a vydá se na dlouhou cestu oceánem. Bude vědět, že mu hrozí nebezpečí a že kdy nikdy neví, jaké překvapení mu přinese příští chvíle, ale on to začne milovat! Tu živost, divokost, barevnost, neznámost, dobrodružtví a nespoutanost. Jen sralbotkové zůstanou na břehu a budou snít o tom, jaké to je…

Dejme mužům možnost ochutnat a zkoumat oceán v celé jeho kráse. Netvařme se, že jsme malým rybníčkem se stojatou vodou 😉 Máme několik vrstev a muži je moc rádi jednu po druhé zkoumají. Umíte je všechny ukázat nebo mu (a sobě) dovolujete jen ubohé a plytké plácání se na povrchu?

 

 

Má to smysl?

Co se stane, když vás někdo pochválí či podpoří? Možná vás to totálně rozhodí, možná uklidní, možná to považujete za normální a naprosto běžné. U každého je reakce jiná. Někdo začne snižovat svou hodnotu, někdo se téměř rozpláče, někdo s úsměvem poděkuje, někdo se lekne, někdo za tím může hledat nějakou kulišárnu či podraz. To všechno a někdy i mnohem víc se může dít.

Po 14 letech práce o samotě jako OSVČ  a po roční pauze v Egyptě, jsem využila možnosti podpory našeho systému a přihlásila jsem se na ÚP. Chci v klidu zmapovat svoje možnosti a určit si kudy přesně se vydám dál. A to se nedělá dobře pod tlakem a se strachem o existenci. Rozhodla jsem se posunout svoje znalost, dovednosti, schopnosti a možnosti. Opět vystoupit z komfortní zóny a posunout se blíž k mému cíli. Tím cílem je být mentorkou, lektorkou a průvodkyní a pomáhat lidem najít smysl života, inspirovat je a učit.

Proto jsem se přihlásila na rekvalifikační kurz firmy JáNěkdo.cz jejíž protagonisté říkají:

„Pomáháme, inspirujeme, vzděláváme, spojujeme, obchodujeme a milujeme to, co děláme.“

Oslovili mě hned z několika důvodů. Jednak spolupracují s ÚP a pomáhají tak lidem, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci a potřebují pomoct. A druhak dělají rekvalifikaci „jinak“ a zaujala mě jejich pestrost, ať už lektorů, tak učiva. Rozhodla jsem se, že s vámi budu sdílet svou cestu tímto kurzem i životním obdobím.

Mám za sebou první den rekvalifikace, který mě nadchl hlavně díky letorovi, kterým je Bc. Petr Nosek. Mladý muž s neuvěřitelným vnitřním klidem, nadhledem, sebejistotou, ale i humorem, empatií a otevřeností nás nastartoval a nádherně uvolnil lehce napjatou atmosféru. Pracujeme v poměrně malé skupince (9 lidí), kde bude vše intenzivnější a mnohem přímočařejší. Uvědomuji si díky tomu, že můj plán na Zážitkovou proměnu je výborný, protože je koncipován také do skupiny v podobném množství žen. Je zde dostatek prostoru pro jednotlivce a zároveň můžeme využít podpory celé skupiny.

Už dnes jsem s všímala rozdílů mezi reakcemi nás všech. A nejvíce to bylo patrné hned na začátku, kdy jsme se představovali a odpovídali jsme na 8 stejných otázek. Už tady bylo poměrně vditelné, s čím máme kdo největší problém. Líbilo se mi, že Petr to uchopil individuálně a na konci dne dal každému z nás jiný „domácí úkol“. Já jsem dostala za úkol si každé ráno zapisovat za co jsem vděčná a každý večer za co jsem na sebe hrdá. Můj problém je stále ještě určení si své hodnoty a umění se prodat. Ano, v porovnání s ostatními to možná umím skvěle, ale v porovnání s mým potenciálem? Tam mám stále mezery a vím o nich.

Všimla jsem si dnes hlavně jednoho faktu. Jsme zvyklí, že nás druzí kritizují a bojíme se komunikovat. Očekáváme spíš nějaký ten“poser“ a mnohdy jsme už dopředu nastartování ke strategii UUU (útěk, útok, ustrnutí) a proto s tím opravdu musíme vědomě pracovat, abychom se v životě posouvali dál. Dnes jsem nejen viděla, ale opět na vlastní kůži zažila jaké to je, když komunikujeme vědomě a s vědomým člověkem. Ano, jistě, že v životě to takhle ideální není, ale právě od toho jsou přesně takové tréninky, kurzy a semináře. Mají obrovský smysl! Učíme se, posouváme se a poznáváme se. A díky tomu pak můžeme růst.

Další věc, kterou jsem si uvědomila byla moje touha a odhodlání stát (či sedět) na místě Petra. A tak tímto věřejně slibuji, že budu aktivně pokračovat ve vyhledávání příležitostí, možností a spolupráce tak, abych co nejdříve mohla dělat to, co miluji a co mi přináší uspokojení a radost. Právě proto, že mi sebepoznávání a seberozvoj dává obrovský smysl! Kvalita života se zvyšuje úměrně tomu, jak daleko vykročíme za svou zónu pohodlí. A jak to máte vy? Dává vám váš život smysl?

 

Kdy zůstat a kdy odejít?

Článek, který jsem publikovala v lednu 2015. Věřím, že může pomoci i dnes.

10859636_942331615795402_252146727_n

Dnes ráno jsem si přečetla na fb otázku, která mě inspirovala k zamyšlení. Ta otázka zněla takto (nijak neupravuji, kopíruji z fb…):

„zajmal by me vas nazor. Vim,ze rozhodnout se budu muset sama,ale nekdy pomuze nazor nezaujatych. Takze ted k otazce. Mate dve moznosti,prvni moznost je vratit se k byvalemu,ktery je zarlivy a vy citite,ze vas to moc omezuje,na druhou stranu,je to snazsi a deti uz ho znaji a chova se k nim vyborne. Druha moznost je zacit od zacatku,ale bez idealniho bydleni zatim a snad jen docasne bez prace. Pozitivni je,ze bych byla svobodna,neslychala bych sceny kvuli nicemu a byla bych jen ja s detmi. Takze jakou by jste volily cestu vy? Dekuji za nazzajmal by me vas nazor. Vim,ze rozhodnout se budu muset sama,ale nekdy pomuze nazor nezaujatych. Takze ted k otazce. Mate dve moznosti,prvni moznost je vratit se k byvalemu,ktery je zarlivy a vy citite,ze vas to moc omezuje,na druhou stranu,je to snazsi a deti uz ho znaji a chova se k nim vyborne. Druha moznost je zacit od zacatku,ale bez idealniho bydleni zatim a snad jen docasne bez prace. Pozitivni je,ze bych byla svobodna,neslychala bych sceny kvuli nicemu a byla bych jen ja s detmi. Takze jakou by jste volily cestu vy? Dekuji zanazor“

Moje odpověď:

„Přidám svůj příběh – pohled. Také jsem odešla a jsem dnes mnohonásobně šťastnější. 
I když to vypadá nemožně, vždy to je nějak řešit. Z pozice ženy, která byla ve stejné situaci si můžu dovolit říct následující: Není to o tom. . . „Já nemám kam jít a musím zůstat“ ale o tom. . . „Mám v sobě dostatek odvahy a vystoupím z role oběti“
Ačkoli se to může zdát jako blbost, zůstat a „trpět “ je totiž stejně zbabělé jako usurpovat a ubližovat. 

Tohle říkám proto, abych vás, Jani, probudila k akci, vůbec to není o vašem partnerovi, ale o vás. . . Pokud se nezačnete chovat dospěle a nevezme svůj život do svých rukou, vždy budete potkávat muže, kteří vám budou ubližovat. Je tudíž v konečném důsledku jedno, jestli zůstanete a nebo odejdete, protože se to bude pořád opakovat! 

Důležité je, co se děje uvnitř vás. 

Pokud řeknete někomu ANO, ujistěte se, že nemusíte říct sobě NE! Když změníte svoje chování, změní se jako zázrakem i celá situace. 

Je poměrně pravděpodobné, že budete muset z tohoto vztahu odejít a je také poměrně pravděpodobné, že potkáte znovu ten samý typ muže, který bude vaší zkouškou, jestli to myslíte vážně. . . To se docela běžně děje. 

Je zde ale i jiná možnost, že změníte své chování a najednou se změní i váš partner.  A pokud ne, přijde jiný, který to dělat nebude.

Nikdy nikdo neví co se stane a proto je tak těžké ten první krok udělat. Změna bolí, ale nic nebolí (a pomalu a zevnitř člověka zabíjí) tolik, jako zůstat stát na místě a doufat, že se situace sama vyřeší. 


Takže Jani, nádech, výdech a udělat první krok! Zvedněte zadek a začněte jednat! (Jo a celej tenhle román platí i pro mě i když v úplně jiné souvislosti).  

Máte v sobě mnohem víc síly než si vůbec dovedete představit!“

Když jsem se ráno tanečním krokem procházela po pláži a přemýšlela jsem o tématu „zůstat nebo odejít?“, uvědomila jsem si, že je někdy velmi těžké rozpoznat kdy je nutné odejít a kdy je nutné zůstat. Jak to vůbec můžeme poznat? Kdy je odchod z nějaké situace nezbytností a vítězstvím a kdy útěkem? Poznáte to?

Je těžké komukoli radit a nabádat ho k nějakému jednání. Jen my sami totiž víme, jestli se nám daná situace opakuje a je pro nás tudíž výzvou tentokrát zareagovat jinak. V praxi to vypadá například takto. Dvě ženy, dvě na první pohled stejné situace. Obě jsou ve vztahu, který jim nevyhovuje a který není v něčem dobrý. Může to být například vztah se žárlivým mužem, jako v případě naší tazatelky. Jedna trpí a zůstává, druhá po prvním konfliktu odchází. Která jedná správně? Těžko říct, že? Ty lekce jsou totiž dvě! Ta první žena nezná svou sebehodnotu a nedokáže říci ne, zůstává a myslí si o sobě, že není dost dobrá, aby se o sebe postarala sama, že nemá možnost. A ta druhá žena zase obviňuje z každého problému partnera a odchází středem jako královna s tím, že všichni muži jsou idioti, kteří si ji nezaslouží. Ve finále jsou na tom obě stejně. Ani jedna z nich nevidí jádro svého problému.

Bože, kdy už se naučíme v sobě najít to, co hledáme venku? Dělá to většina z nás, včetně mě 🙂

Nepomůže nám sbírat názory ostatních a dělat si statistiku, ta totiž v tomto případě nefunguje. Jediné co pomůže je se zastavit a najít odpověď v sobě! Ano, může nám v tom pomoci někdo druhý, tím, že nám klade ty správné otázky. A od toho jsou tu lidé, kteří se tímto zabývají. Koučové, mentoři a lídři. A možná se budete divit, ale mnohdy je lídrem někdo, kdo vystudoval jedinou školu – Školu života!

Když budete chtít například zhubnout, pomůže vám více ten, který má nastudované všechny poučky, ví přesně co jak a kde, ale neví PROČ a nebo ten,který si tím prošel a poznal všechny ty bolesti a strasti na vlastní kůži? Nejlepší je samozřejmě, když ten člověk má oboje, životní zkušenost a vzdělání. Proto taky mají největší úspěch ti, co prožili nějakou traumatickou událost a použili ji jako start a důvod ke změně. Většinou začali dané téma studovat a dříve či později se na ně začínají obracet lidé s prosbou o pomoc, stávají se automaticky odborníky v dané obalsti, znají dokonale PROČ…

A proč to celé píšu? 🙂 Tentokrát hlavně pro sebe! Až tady v Egyptě mi dochází spousta věcí a mám pocit, jako bych konečně začala vidět a věřit v to, kdo jsem. Jako bych viděla svou tvář v zrcadle mnohem jasněji než předtím. A za to moc děkuji! Bylo super odejít. A je super absolutně poztrácet všechny jistoty a muset začít věřit jen a jen sama sobě. Potom se dějí zázraky. To uvědomění je opět a znovu stejné. Já jsem ve všech a všichni jsou ve mě. Všichni jsme propojeni. Věřím si? Věří mi i ostatní. Dokonce to je ještě zajímavější. Věřím si? Věří mi i ostatní a já potom věřím i jim! Nevěřím si? Odpovězte si sami 😉

Všechno začíná a končí ve mě. Jen já tedy musím poznat kdy je lepší zůstat a kdy je lepší odejít…

Přeji nám všem dostatek síly a odvahy k tomu, abychom nezůstávali stát na jednom místě a nebáli se dělat chyby. Protože i když se vydáme nějakým směrem a po čase zjistíme, že jdeme blbě, je to skvělé! Získáme tím obrovskou zkušenost, která lze získat jen tím, že děláme chyby! A vždy máme možnost změnit směr. Každý den je dar a každý den začíná nový život. Můžeme cokoli dostat a cokoli ztratit. V tom je kouzlo života. Nic není jisté. Nikdy!

Nebojme se chyb, bojme se klidných a zapáchajících stojatých vod 😉

A co když ještě neskončil?

Krásný Nový (kalendářní) rok 2016, přátelé 

Ale co když rok 2015 doopravdy ještě neskončil?

Pokud vám včera nešlo slavit a přišlo vám to celé nějaké divné (jako mě), je to možná proto, že Vaše tělo ví víc, než Vaše mysl. Totiž on včera nový rok sice začal, ale jen v našem kalendáři. Podle hvězd totiž ještě nový rok nezačal!

Jak píše Jakub Střítezský na svých stránkách www.humadesign.cz nový rok resp. Nový cyklus zkušeností a prožitků, začíná až 22.1.2016. Cituji:


„Kalendářní nový rok nezačíná ve stejnou dobu, jako nový roční cyklus zkušeností a prožitků, kdy Slunce vstupuje do 41. brány. To se děje (+/- 1 den) 22. ledna. Nadcházející roční cyklus začne dne 22. ledna 2016 v 15:38 našeho času.

Varování ohledně novoročních předsevzetí: většinou jsou odsouzena k nezdaru, neb jsou učiněna pod vlivem 38. a 39. brány, ve kterých se Slunce a Země nachází vždy 31. prosince. To jsou brány opozice/boje (38) a překážek/provokace (39). Abychom mohli úspěšně začít nový cyklus, potřebujeme nejprve správně dokončit ten starý.“

A proto mám takový plán. Chci využít následujících 21 dní na třídění, čištění, pouštění, odpouštění, loučení, přijímání a děkování. Prostě loučení se se starým a nepotřebným tak, abych uvolnila místo novému.

 

Jestli chcete, přidejte se ke mě a budu ráda, když mi do komentářů napíšete své dojmy a pocity ze včerejší noci. Co jste nejvíce cítili?

Nebojím se žít!

Strach.

Emoce, která nás provází celým naším životem a která může být buď dobrým sluhou a nebo velmi špatným pánem.

Strach, že se ztrapníme, že selžeme, že uděláme chybu, že nejsme dost dobří, že nejsme či nebudeme milovaní, že zůstaneme sami, že nemůžeme být sami sebou, že onemocníme, že přijdeme o práci, o peníze, o pověst, o přátele, že zemřeme, že … je milion strachů, které způsobují jediné. Že se bojíme ŽÍT!

Ale opravdu je takový průšvih udělat chybu, přijít o něčí lásku, ztrapnit se, onemocnět, nebýt dost dobrý či zemřít? Jasně, že zemřu! Udělám milion chyb, ztrapním se, určitě někdy onemocním, někdo mě přestane milovat, ztratím sebe sama a pro někoho téměř jistě nebudu dost dobrá. Jasně, že se to stane! Tak proč bych se toho měla bát?

Svým strachem všechno tohle zvětšuju, podpouju a dávám tomu sílu. Bála jsem se v životě mnohokrát. Určitá část mého života byl jeden velký, dlouhotrvající strach. A bojím se dokonce někdy i teď! Nemůžu říct, že ne. Ale můj strach mě už nezastaví, právě naopak. Pomáhá mi a upozorňuje mě na něco, co nefunguje a žádá si mou pozornost.

Můj strach se stal mým učitelem a rádcem. Ukazuje mi kde se mám ještě učit, co můžu změnit, překonat, rozpustit či nechat být. Pokaždé je to jinak a pokaždé je za tím něco jiného. Ale zároveň je za tím pokaždé to samé, odvaha přiznat si, že se stane to, čeho se nejvíce bojím a dovolit to.

Dovolit, že mohu být zraněná, ale nepřestat přesto milovat, dát do vztahu vše a přitom zůstat sama sebou. Dovolit, že můžu přijít o peníze a přesto najít odvahu investovat a platit s láskou, ale zůstávat při tom pozorná a moudrá. Dovolit, že udělám chybu, ale přesto udělat krok do neznáma a zůstat při tom obezřetná a odvážná. A tak dál a tak dál.

Dovolit si naplno žít a nezůstat stát při prvním závanu strachu. Dovolit si ztratit se a nevědět co přijde! To je totiž první krok  tomu, objevit úplně novou cestu. Pak se dějí ty pravé zázraky a my jsme svobodní. Přestáváme se bát žít a je nám jedno, co se stane. Ano, je to přesně tak.

Věříme totiž, že vše se děje k našemu nejvyššímu dobru. Že do nás sice život náraží a my narážíme do něj, ale právě tento fakt nám pomáhá zbavovat se naší skořápky, která nám zabraňuje dostat se k tomu čistému a zdravému jádru, které se pod tou skořápkou ukrývá.

Chybovat je lidské, díky chybám rosteme a jedině díky nim se naučíme co funguje a co ne.

Nebojme se tedy neúspěchu, chyb a špatných rozhodnutí, právě ty nás totiž většinou dovedou někam, kam bychom se bez nich nikdy nedostali! Právě díky nim se náš život stává bohatým a smysluplným. Nebojme se žít!

 

Zdroj videa: youtube – Dare-Change.

Pokud se rozhodnete milovat probuzenou ženu

Pokud se rozhodnete milovat probuzenou ženu, nemůžete zůstat spát. Pokud se rozhodnete milovat probuzenou ženu, každá část vaší duše bude vzrušená, ne jen vaše sexuální orgány, natožpak vaše srdce.

lov1

Upřímně, pokud preferujete normální život, zůstaňte s normální dívkou. Pokud chcete ochočený život, hledejte jen ženu, která si dovolila být ochočená. Pokud jen chcete ponořit palec do tekoucí vody Shakti, zůstaňte s opatrnou, ochočenou ženou, která se ještě nevrhla do divočiny Posvátného ženského oceánu. Je pohodlné milovat ženu, která ještě neaktivovala své vnitřní posvátné síly, protože ona netlačí na vaše spínače. Ona vás nebude zkoušet. Nedotlačí vás abyste se stali svým nejvyšším Já. Neprobudí zapomenuté a otupělé části vašeho ducha, který vás nutí vzpomenout si, že život nabízí mnohem více než jen tohle. Nepodívá se do vašich vyhaslých očí a nepošle šíp odlehčení pravdy skrze vaše tělo, třesoucí vámi, abyste se probudili a rozdmýchává ve vás dlouho ztracené touhy pro Lásku duše.

Opatrná, neprobuzená žena bude krásně uspokojovat a těšit vaše ego, srdce a tělo. Bude tiše kráčet po vašem boku a vytvářet pocit, že jste potřební, zodpovědní, a že naplňujete svou mužskou roli. Pokud vám toto stačí, tak to přijměte, milujte ji z celého vašeho srdce, zůstaňte jí věrní a denně jí děkujte za dar její mírné, neohrožující ženské přítomnosti ve vašem životě.

Pokud vám tohle nestačí, pokud vaše srdce, tělo a duch prahne po „jiném druhu ženy“, té Divoké – pak vězte, že jste na vrcholu Duševního posunu transformace. Vězte, že děláte závažné rozhodnutí s karmickými následky.

Pokud si zvolíte vstoupit do aury a těla ženy, jejíž spirituální ohně planou, přijímáte, že potřebujete jistý stupeň nebezpečí a riskování, abyste rostli. Pokud jednou začnete milovat ženu této přirozenosti, musíte přijmout totální zodpovědnost za životní změny, které budou následovat. Váš život nebude stále ospale pohodlný. Váš život vám nedovolí zůstat uvíznutí ve starých kolejích a stagnujících rutinách. Váš život dostane radikálně novou příchuť a vůni. Budete zažehnutí přítomností divoké ženskosti, a to začne vysílat elektrické šoky spirituálního světla skrze váš celý čakerní systém, nalaďující vás na volání Božství.

Volba být sexuálně a romanticky intimní s probuzenou ženou vyžaduje mužskou odvahu kráčet nebojácně do neznáma. Ale budete sklízet odměny nad vaše mentální chápání. Vezme vás do neobjevených světů mystérií a kouzel. Povede vás okouzlená a napůl opitá láskou do divokých lesů smyslné extáze a zázraku. Ukáže vám posvátná nebesa naplněná hořícími hvězdami, že začnete pochybovat, zda stále žijete na stejné planetě, na které jste se narodili.

Zlomí vás a roztrhá vás tak, že vaše divoké vášnivé srdce vás přivede touhou napůl k šílenství. Budete ji chtít pohltit a prostoupit jí na každé úrovni tak, jak vaše mužská esence může pohltit a prostoupit svět – osvětlujíc Vesmír vaší oddanou láskou.

Uvidí vás tak, jak jste nikdy předtím nebyli viděni.

Bude vám důvěřovat.

Bude vás uznávat.

Bude uznávat vaše snahy udělat ji šťastnou.

Bude oceňovat vše dobré co děláte a vše dobré, čím jste.

Neuteče od vaší temnoty, protože vaše temnota ji neděsí.

Přivede vás polibky, pohlazením a láskou zpět do života. Bude mluvit slovy, kterým vaše duše rozumí. Nebude vás trestat za vaše chyby.

Je to obrovský risk milovat probuzenou ženu, protože najednou neexistuje místo kam se schovat. Vidí všechno, proto vás může milovat s hloubkou a přítomností, po které vaše srdce a tělo tak těžce prahne, tak dlouho, tak intenzivně… že pochybujete, zda jste vůbec byli živí po celou tu dobu, co byla pryč. Milovat takovouto ženu je rozhodnutí, které uděláte abyste začali žít nadšeně s vaší duší v plamenech. Váš život už nikdy nebude stejný po tom, co jste pozvali její energii dále.

Vezměte tento risk na sebe nebo udělejte krok zpět, zůstaňte s normální dívkou a přijměte jiný, bezpečný, pohodlnější a tak nějak klidnější život.

Jen se ujistěte, že pokud si vyberete to druhé, nebudete trávit zbytek vašich dnů dívajíce se zpět přes rameno, napjatí uvidět ještě jednou mlhavou vizi Ženského tajemství, které nyní zmizelo z dohledu. Dávno odešla… po spirále vzhůru zpět ke hvězdám, vzdáleným galaxiím a ráji… odkud přišla.

Překlad: Martina Atiriamin, www.slunecnabrana.eu

Autor:Sophie Bashford, zdroj: http://firstcontactgroundcrewteam.com/if-you-choose-to-lov…/

Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.

copyright © 2015 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.

Já nemusím!

Musíš jít do akce! Musíš přestat tlačit! Musíš se rozhodnout! Musíš být jemnější! Musíš být silnější! Musíš, musíš, musíš!

hqdefault

Chce se mi říct jako ta malá holčička v reklamě: „Ne ne, já nemusím, já už ho vidím!“ Ale koho? Nebo co?

Vracím se po roce „flákání“ do česka a mám v sobě změť pocitů. „To“, co se vlastně neustále děje, probíhá ve třech vrstvách. Na povrchu se odhrává střídání několika tváří, pod povrchem zuří bouře, totální zmatek a „doprdelejánevímcomámdělat“ a v hloubce je naprostý klid. Vím zcela jistě, že podobné pocity občas (nebo spíš pořád?) zažívá téměř každá žena. Jen některé o tom buď neví (teda více či méně úspěšně předstírají, že o tom neví), případně se tím nechají totálně ovládat a nebo to „narvou“ kamsi hluboko, kde to pěkně bublá do doby, než to exploduje! Divili byste se jak dlouho tohle hlubinné schovávání může vydržet a je mnoho způsobů, jak se „TO“ pak dostane na povrch a jak se „to“ pak projeví.

Mnoho žen si na povrch nasadí masku „tojevpořádku,nicmineni“ a jedou. Musíš, musíš, musíš… Jiné to řeší tak, že žijí neustále v bouři a naopak se rozhodly, že „nebudupřetvařovat,říkamjenpravdu“ a hrnou se světem jak ničivé tzunami. Obě tyto skupiny žen postrádají spojení s třetí vrstvou, protože se ještě nikdy nedostaly až na dno a plácají se kdesi pod povrchem. Mezi dvěma extrémy, které nikam nevedou. Do hloubky svého klidu nemají přístup a to právě proto, že tam vede jediná cesta. Přes totální ztrátu kontroly a odevzdání se. Ale ten proces probíhá v samotě, v tichu, které může křičet, v bolesti, která osvobozuje, ve zmatku, který přináší pokoru, v lásce, která vede k soucitu, v odpuštění, které přináší klid a v chaosu, který vede k odevzdání.

Pokud se tam nevydají samy, ono „TO“ si najde cestu, jak o sobě dát vědět. Ještě předtím než „to“ řekne rázné a neodiskutovatelné DOST, se mnohé ženy snaží utéct.

Tak třeba si mohou myslet, že příčinou těch špatných pocitů je muž. A tak si najdou milence, případně se rozvedou. Některé to řeší tím, že hledají „toho pravého“ a světe div se, on furt nepříchází! Další tím, že hrdě ukazují všem, že NIKOHO nepotřebují!

Nebo může být příčina v ní, „něco je s ní určitě špatně!“. A tak hledají tu chybu. Začnou se hrabat v minulost, chodí zpět do minulých životů, zkouší nové a nové metody, jen aby tu chybu našly.

Případně za to můžou „oni“! Pozor, ti mají obrovskou moc! „Oni“ říkají… Kvůli „nim“ žena musí… Kdyby mohla, ona by dělala něco úplně jiného, ale ona nemůže, protože „oni“…

A tak se my ženy vymlouváme, schováváme a utíkáme. Některé tak dlouho, že s tímhle pocitem zemřou. Některé mají štěstí a něco je zastaví. Například nemoc, mnohdy rakovina. Nebo nějaká tragédie, životní komplikace, rozvod, vyhazov z práce, ztráta peněz, bouračka, požár, zlomené srdce, ruce či nohy… Ano, tohle všechno můžeme po čase považovat za šťastný okamžik! Tohle všechno může být dar, který nám pomůže dostat se dolů! Tam, kde je to, čeho se tak strašně bojíme. Ztráta jistoty!

Ten dar se ukrývá ve ztrátě jistoty a nalezení flexiblity.

Teprve potom, až odevzdáme poslední kousíček kontroly, čehokoli, na čem bychom mohly lpět a co bychom chtěli ovládat či vlastnit (ano, ani děti nejsou naším majetkem a DOKONCE i vánoce můžou být štastné bez hry na Ježíška), až teprve tehdy se stane zázrak! Až tehdy, když zjistíte, že NIC nemáte, nevíte, nemusíte, dokonce, že nic nejste, tehdy můžete VŠECHNO mít, vědět, moct a dokonce můžete vším i být. Můžete a nemusíte. Už víte, že není žádná chyba v mužích, není ani v „matrixu“ a dokonce není ani ve vás! Všechno se prostě jen děje. Jen to je. A to, jaké to je, to už záleží na vás. My a vlastně i život je NIC, které obsahuje VŠECHNO. Není to naopak.

Takže ať už probíhá pod povrchem jakákoli bouře, ať už máte na povrchu jakoukoli „tvář“, kdesi v hloubce už VÍTE! Vidíte to, co je mezi řádky, vidíte za roh a dokonce vidíte i to, co je očím neviditelné.

Po tomto vědomění už víte, že nemáte co ztratit. Nic vám totiž nepatří. Proto nic nemusíte a můžete v klidu říct:

„Ne ne, já nemusím, já už ho vidím…“

PS. Tento článek je určen ženám, ale možná v něm najdou nějakou zprávu i muži.