Jsem „několikavrstevná“. A ty?

To, že je na povrchu bouřka a zmatek, ještě vůbec nemusí znamenat, že se to samé děje i pod hladinou.

 

Někdy jsem totálně zmatená, rozhozená a nestabilní. Napadá mě spíše jiné slovo s „bilní“ a to debilní 🙂 Dny, kdy nevím co se to se mnou vlastně děje a o co mi vůbec jde. Dny, kdy jen zírám a nestačím se divit co se mi honí hlavou, co mě nutí střídavě plakat, zuřit, litovat se, případně co mi leze z úst. Dny, kdy jsem (a nejen já) konfrontovaná se svým stínem, s mou temnou stránkou.

Žena je v základu jinová a tato energie jinu je právě ženská, temná, pasivní, působíci smutně a symbolizovaná vodou a zemí. Mám pocit, že žena je jako oceán. Nádherně hluboká, právě totálně nestabilní, pod hladnou temná a doprovázená možným smutkem z nemožnosti jej (ji) uchopit.

Ale zároveň v té temnotě, nestabilitě, hloubce a nekonečnosti ukrývá nesmírnou nádheru nebezpečí, dobrodružství, mnoha různých možností, překvapení, nezkrotnosti, divokosti a ještě mnohem víc toho, co na nás muži milují.

Není lehké (ani pro nás samotné) tuto naši temnou stránku přijmout, naučit se ji milovat a začít ji využívat. Ale pokud to dokážeme my, začne to přeneseně zvládat i náš partner. Nejlepší je se v této energii odevzdaně uvolnit, ale zároveň se jí nenechat příliš strhnout. Umět se potopit pod hladinu a nechat bouři ať vynese na porch to, co si žádá o pozornost.

Naučme se vědět, že právě v té naší hloubce je přítomný neustálý klid a stabilita, které nemají s tím, co se děje na povrchu až tak nic společného. Neodmítejme nestabilitu bouřky, ale zároveň si uvědomujme stabilitu naší vlastní hloubky. Pokud toto budeme umět, můžeme nabídnout mužům všechny naše dary.

Muž, který je odvážný a plný života rád přijme tuto výzvu a vydá se na dlouhou cestu oceánem. Bude vědět, že mu hrozí nebezpečí a že kdy nikdy neví, jaké překvapení mu přinese příští chvíle, ale on to začne milovat! Tu živost, divokost, barevnost, neznámost, dobrodružtví a nespoutanost. Jen sralbotkové zůstanou na břehu a budou snít o tom, jaké to je…

Dejme mužům možnost ochutnat a zkoumat oceán v celé jeho kráse. Netvařme se, že jsme malým rybníčkem se stojatou vodou 😉 Máme několik vrstev a muži je moc rádi jednu po druhé zkoumají. Umíte je všechny ukázat nebo mu (a sobě) dovolujete jen ubohé a plytké plácání se na povrchu?

 

 

Má to smysl?

Co se stane, když vás někdo pochválí či podpoří? Možná vás to totálně rozhodí, možná uklidní, možná to považujete za normální a naprosto běžné. U každého je reakce jiná. Někdo začne snižovat svou hodnotu, někdo se téměř rozpláče, někdo s úsměvem poděkuje, někdo se lekne, někdo za tím může hledat nějakou kulišárnu či podraz. To všechno a někdy i mnohem víc se může dít.

Po 14 letech práce o samotě jako OSVČ  a po roční pauze v Egyptě, jsem využila možnosti podpory našeho systému a přihlásila jsem se na ÚP. Chci v klidu zmapovat svoje možnosti a určit si kudy přesně se vydám dál. A to se nedělá dobře pod tlakem a se strachem o existenci. Rozhodla jsem se posunout svoje znalost, dovednosti, schopnosti a možnosti. Opět vystoupit z komfortní zóny a posunout se blíž k mému cíli. Tím cílem je být mentorkou, lektorkou a průvodkyní a pomáhat lidem najít smysl života, inspirovat je a učit.

Proto jsem se přihlásila na rekvalifikační kurz firmy JáNěkdo.cz jejíž protagonisté říkají:

„Pomáháme, inspirujeme, vzděláváme, spojujeme, obchodujeme a milujeme to, co děláme.“

Oslovili mě hned z několika důvodů. Jednak spolupracují s ÚP a pomáhají tak lidem, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci a potřebují pomoct. A druhak dělají rekvalifikaci „jinak“ a zaujala mě jejich pestrost, ať už lektorů, tak učiva. Rozhodla jsem se, že s vámi budu sdílet svou cestu tímto kurzem i životním obdobím.

Mám za sebou první den rekvalifikace, který mě nadchl hlavně díky letorovi, kterým je Bc. Petr Nosek. Mladý muž s neuvěřitelným vnitřním klidem, nadhledem, sebejistotou, ale i humorem, empatií a otevřeností nás nastartoval a nádherně uvolnil lehce napjatou atmosféru. Pracujeme v poměrně malé skupince (9 lidí), kde bude vše intenzivnější a mnohem přímočařejší. Uvědomuji si díky tomu, že můj plán na Zážitkovou proměnu je výborný, protože je koncipován také do skupiny v podobném množství žen. Je zde dostatek prostoru pro jednotlivce a zároveň můžeme využít podpory celé skupiny.

Už dnes jsem s všímala rozdílů mezi reakcemi nás všech. A nejvíce to bylo patrné hned na začátku, kdy jsme se představovali a odpovídali jsme na 8 stejných otázek. Už tady bylo poměrně vditelné, s čím máme kdo největší problém. Líbilo se mi, že Petr to uchopil individuálně a na konci dne dal každému z nás jiný „domácí úkol“. Já jsem dostala za úkol si každé ráno zapisovat za co jsem vděčná a každý večer za co jsem na sebe hrdá. Můj problém je stále ještě určení si své hodnoty a umění se prodat. Ano, v porovnání s ostatními to možná umím skvěle, ale v porovnání s mým potenciálem? Tam mám stále mezery a vím o nich.

Všimla jsem si dnes hlavně jednoho faktu. Jsme zvyklí, že nás druzí kritizují a bojíme se komunikovat. Očekáváme spíš nějaký ten“poser“ a mnohdy jsme už dopředu nastartování ke strategii UUU (útěk, útok, ustrnutí) a proto s tím opravdu musíme vědomě pracovat, abychom se v životě posouvali dál. Dnes jsem nejen viděla, ale opět na vlastní kůži zažila jaké to je, když komunikujeme vědomě a s vědomým člověkem. Ano, jistě, že v životě to takhle ideální není, ale právě od toho jsou přesně takové tréninky, kurzy a semináře. Mají obrovský smysl! Učíme se, posouváme se a poznáváme se. A díky tomu pak můžeme růst.

Další věc, kterou jsem si uvědomila byla moje touha a odhodlání stát (či sedět) na místě Petra. A tak tímto věřejně slibuji, že budu aktivně pokračovat ve vyhledávání příležitostí, možností a spolupráce tak, abych co nejdříve mohla dělat to, co miluji a co mi přináší uspokojení a radost. Právě proto, že mi sebepoznávání a seberozvoj dává obrovský smysl! Kvalita života se zvyšuje úměrně tomu, jak daleko vykročíme za svou zónu pohodlí. A jak to máte vy? Dává vám váš život smysl?

 

Kdy zůstat a kdy odejít?

Článek, který jsem publikovala v lednu 2015. Věřím, že může pomoci i dnes.

10859636_942331615795402_252146727_n

Dnes ráno jsem si přečetla na fb otázku, která mě inspirovala k zamyšlení. Ta otázka zněla takto (nijak neupravuji, kopíruji z fb…):

„zajmal by me vas nazor. Vim,ze rozhodnout se budu muset sama,ale nekdy pomuze nazor nezaujatych. Takze ted k otazce. Mate dve moznosti,prvni moznost je vratit se k byvalemu,ktery je zarlivy a vy citite,ze vas to moc omezuje,na druhou stranu,je to snazsi a deti uz ho znaji a chova se k nim vyborne. Druha moznost je zacit od zacatku,ale bez idealniho bydleni zatim a snad jen docasne bez prace. Pozitivni je,ze bych byla svobodna,neslychala bych sceny kvuli nicemu a byla bych jen ja s detmi. Takze jakou by jste volily cestu vy? Dekuji za nazzajmal by me vas nazor. Vim,ze rozhodnout se budu muset sama,ale nekdy pomuze nazor nezaujatych. Takze ted k otazce. Mate dve moznosti,prvni moznost je vratit se k byvalemu,ktery je zarlivy a vy citite,ze vas to moc omezuje,na druhou stranu,je to snazsi a deti uz ho znaji a chova se k nim vyborne. Druha moznost je zacit od zacatku,ale bez idealniho bydleni zatim a snad jen docasne bez prace. Pozitivni je,ze bych byla svobodna,neslychala bych sceny kvuli nicemu a byla bych jen ja s detmi. Takze jakou by jste volily cestu vy? Dekuji zanazor“

Moje odpověď:

„Přidám svůj příběh – pohled. Také jsem odešla a jsem dnes mnohonásobně šťastnější. 
I když to vypadá nemožně, vždy to je nějak řešit. Z pozice ženy, která byla ve stejné situaci si můžu dovolit říct následující: Není to o tom. . . „Já nemám kam jít a musím zůstat“ ale o tom. . . „Mám v sobě dostatek odvahy a vystoupím z role oběti“
Ačkoli se to může zdát jako blbost, zůstat a „trpět “ je totiž stejně zbabělé jako usurpovat a ubližovat. 

Tohle říkám proto, abych vás, Jani, probudila k akci, vůbec to není o vašem partnerovi, ale o vás. . . Pokud se nezačnete chovat dospěle a nevezme svůj život do svých rukou, vždy budete potkávat muže, kteří vám budou ubližovat. Je tudíž v konečném důsledku jedno, jestli zůstanete a nebo odejdete, protože se to bude pořád opakovat! 

Důležité je, co se děje uvnitř vás. 

Pokud řeknete někomu ANO, ujistěte se, že nemusíte říct sobě NE! Když změníte svoje chování, změní se jako zázrakem i celá situace. 

Je poměrně pravděpodobné, že budete muset z tohoto vztahu odejít a je také poměrně pravděpodobné, že potkáte znovu ten samý typ muže, který bude vaší zkouškou, jestli to myslíte vážně. . . To se docela běžně děje. 

Je zde ale i jiná možnost, že změníte své chování a najednou se změní i váš partner.  A pokud ne, přijde jiný, který to dělat nebude.

Nikdy nikdo neví co se stane a proto je tak těžké ten první krok udělat. Změna bolí, ale nic nebolí (a pomalu a zevnitř člověka zabíjí) tolik, jako zůstat stát na místě a doufat, že se situace sama vyřeší. 


Takže Jani, nádech, výdech a udělat první krok! Zvedněte zadek a začněte jednat! (Jo a celej tenhle román platí i pro mě i když v úplně jiné souvislosti).  

Máte v sobě mnohem víc síly než si vůbec dovedete představit!“

Když jsem se ráno tanečním krokem procházela po pláži a přemýšlela jsem o tématu „zůstat nebo odejít?“, uvědomila jsem si, že je někdy velmi těžké rozpoznat kdy je nutné odejít a kdy je nutné zůstat. Jak to vůbec můžeme poznat? Kdy je odchod z nějaké situace nezbytností a vítězstvím a kdy útěkem? Poznáte to?

Je těžké komukoli radit a nabádat ho k nějakému jednání. Jen my sami totiž víme, jestli se nám daná situace opakuje a je pro nás tudíž výzvou tentokrát zareagovat jinak. V praxi to vypadá například takto. Dvě ženy, dvě na první pohled stejné situace. Obě jsou ve vztahu, který jim nevyhovuje a který není v něčem dobrý. Může to být například vztah se žárlivým mužem, jako v případě naší tazatelky. Jedna trpí a zůstává, druhá po prvním konfliktu odchází. Která jedná správně? Těžko říct, že? Ty lekce jsou totiž dvě! Ta první žena nezná svou sebehodnotu a nedokáže říci ne, zůstává a myslí si o sobě, že není dost dobrá, aby se o sebe postarala sama, že nemá možnost. A ta druhá žena zase obviňuje z každého problému partnera a odchází středem jako královna s tím, že všichni muži jsou idioti, kteří si ji nezaslouží. Ve finále jsou na tom obě stejně. Ani jedna z nich nevidí jádro svého problému.

Bože, kdy už se naučíme v sobě najít to, co hledáme venku? Dělá to většina z nás, včetně mě 🙂

Nepomůže nám sbírat názory ostatních a dělat si statistiku, ta totiž v tomto případě nefunguje. Jediné co pomůže je se zastavit a najít odpověď v sobě! Ano, může nám v tom pomoci někdo druhý, tím, že nám klade ty správné otázky. A od toho jsou tu lidé, kteří se tímto zabývají. Koučové, mentoři a lídři. A možná se budete divit, ale mnohdy je lídrem někdo, kdo vystudoval jedinou školu – Školu života!

Když budete chtít například zhubnout, pomůže vám více ten, který má nastudované všechny poučky, ví přesně co jak a kde, ale neví PROČ a nebo ten,který si tím prošel a poznal všechny ty bolesti a strasti na vlastní kůži? Nejlepší je samozřejmě, když ten člověk má oboje, životní zkušenost a vzdělání. Proto taky mají největší úspěch ti, co prožili nějakou traumatickou událost a použili ji jako start a důvod ke změně. Většinou začali dané téma studovat a dříve či později se na ně začínají obracet lidé s prosbou o pomoc, stávají se automaticky odborníky v dané obalsti, znají dokonale PROČ…

A proč to celé píšu? 🙂 Tentokrát hlavně pro sebe! Až tady v Egyptě mi dochází spousta věcí a mám pocit, jako bych konečně začala vidět a věřit v to, kdo jsem. Jako bych viděla svou tvář v zrcadle mnohem jasněji než předtím. A za to moc děkuji! Bylo super odejít. A je super absolutně poztrácet všechny jistoty a muset začít věřit jen a jen sama sobě. Potom se dějí zázraky. To uvědomění je opět a znovu stejné. Já jsem ve všech a všichni jsou ve mě. Všichni jsme propojeni. Věřím si? Věří mi i ostatní. Dokonce to je ještě zajímavější. Věřím si? Věří mi i ostatní a já potom věřím i jim! Nevěřím si? Odpovězte si sami 😉

Všechno začíná a končí ve mě. Jen já tedy musím poznat kdy je lepší zůstat a kdy je lepší odejít…

Přeji nám všem dostatek síly a odvahy k tomu, abychom nezůstávali stát na jednom místě a nebáli se dělat chyby. Protože i když se vydáme nějakým směrem a po čase zjistíme, že jdeme blbě, je to skvělé! Získáme tím obrovskou zkušenost, která lze získat jen tím, že děláme chyby! A vždy máme možnost změnit směr. Každý den je dar a každý den začíná nový život. Můžeme cokoli dostat a cokoli ztratit. V tom je kouzlo života. Nic není jisté. Nikdy!

Nebojme se chyb, bojme se klidných a zapáchajících stojatých vod 😉

A co když ještě neskončil?

Krásný Nový (kalendářní) rok 2016, přátelé 

Ale co když rok 2015 doopravdy ještě neskončil?

Pokud vám včera nešlo slavit a přišlo vám to celé nějaké divné (jako mě), je to možná proto, že Vaše tělo ví víc, než Vaše mysl. Totiž on včera nový rok sice začal, ale jen v našem kalendáři. Podle hvězd totiž ještě nový rok nezačal!

Jak píše Jakub Střítezský na svých stránkách www.humadesign.cz nový rok resp. Nový cyklus zkušeností a prožitků, začíná až 22.1.2016. Cituji:


„Kalendářní nový rok nezačíná ve stejnou dobu, jako nový roční cyklus zkušeností a prožitků, kdy Slunce vstupuje do 41. brány. To se děje (+/- 1 den) 22. ledna. Nadcházející roční cyklus začne dne 22. ledna 2016 v 15:38 našeho času.

Varování ohledně novoročních předsevzetí: většinou jsou odsouzena k nezdaru, neb jsou učiněna pod vlivem 38. a 39. brány, ve kterých se Slunce a Země nachází vždy 31. prosince. To jsou brány opozice/boje (38) a překážek/provokace (39). Abychom mohli úspěšně začít nový cyklus, potřebujeme nejprve správně dokončit ten starý.“

A proto mám takový plán. Chci využít následujících 21 dní na třídění, čištění, pouštění, odpouštění, loučení, přijímání a děkování. Prostě loučení se se starým a nepotřebným tak, abych uvolnila místo novému.

 

Jestli chcete, přidejte se ke mě a budu ráda, když mi do komentářů napíšete své dojmy a pocity ze včerejší noci. Co jste nejvíce cítili?