Následuj tu pravou

Co vás napadne jako první, když si přečtete větu: „Následuj tu pravou“? Zavřete na chvíli oči a zkuste se nacítit.

images

Možná to bylo: „A kdo je ta pravá?“ Nebo: „Já nechci nikoho následovat.“ Nebo: „Jak to mám poznat?“

Tou pravou myslím tu, co je ve vás! Tu, kterou můžete objevit tehdy, když začnete více používat svou pravou mozkovou hemisféru! Ano, následuj svou pravou hemisféru, v té je totiž mimo například kreativity a hravosti, ukryto i centrum intuice.  Našeho zázračného napojení na to pověstné „něco“, kterému jsme možná dlouho nevěnovali pozornost.

Proč je dobré následovat „tu pravou“?

Žijeme v době informací, jsme jimi obklopeni úplně všude. Řídíme se více levou mozkovou hemisférou a jsme zaměřeni na výkon a výsledek. Jak je tedy možné, že přesto, že víme, že pro nás není přínosné konzumovat například Coca-colu a vypijeme jí litry? Přesto, že víme, že lhaní nás přivede do nepříjemné situace, lžeme a dokonce i sami sobě! Přesto, že víme, že dárky nenosí Ježíšek, pokračujeme v této lži po generace a vytváříme tak potřebu a správnost akési iluze, která je nutná pro možnost“lepšího života“.

Proč to všechno děláme?

Chceme využít hravost, představivost i kreativitu. Proč ale si nevytvoříme opravdu pohádkový život? Takový, ve kterém bude radost žít? Proč nemůžeme říci sobě i dětem pravdu? Laskavě podanou, ukazující to dobré v každém z nás. „Víš, budu ti teď vyprávět pohádku, starý příběh, který ti ukáže laskavovost, lásku a kouzlo, které můžeme v našich životech cítit, pokud budeme chtít.“ A proč naopak „chráníme“ děti před druhou stranou mince, proč je neučíme rozeznat zlo, strach a bolest, nebát se jich a umět s nimi zacházet?

Proč učíme děti lhát tím, že jim lžeme?

Protože věříme, že je to k jejich dobru! Opravdu? Opravdu je dobré žít ve lži? Od malinka s námi někdo manipuluje a jsou dokonce lidé, kteří to neprokouknou do konce jejich života. Není jich málo, vlastně jich je většina!

Proč?

Protože je to jednodušší! Protože pokud budeme chtít žít život podle sebe, budeme muset přijmout zodpovědnost. Budeme se muset rozhodovat, budeme muset riskovat a budeme muset přijmout možnost, že uděláme chybu! A dělat chyby je přeci špatné. Od malička jsme za chyby trestáni. „Máš pět chyb, to je na pětku, jsi hloupá/ý!“ Ale je opravdu hloupé dělat chyby?

Proč?

Malé děti položí tuto otázku snad stokrát za den. Jsou zvědavé, chtějí přijít věcem na kloub, chtějí zkusit co se stane, když skočí do kaluže, když sáhnout na horká kamna, když si budou hrát se zapalovačem, když rozsypou mouku, když…

Proč?

Protože zvědavost je přirozená lidská vlastnost! Tak proč se neptáme častěji: „Proč?“ a místo toho děláme mnohdy naprosto nesmyslné činnosti? Proč nevystoupíme z řady a neřekneme: „Tohle já dělat nebudu, je to blbost a já s tím vůbec nesouzním!“ Proč chceme být součástí nějakého stáda, patřit k nějaké skupině?

Protože se bojíme být sami a sami sebou! Protože jsme začali věřit více jiným než sami sobě! Protože věříme více levé mozkové hemmisféře, ve které je ukryta logika a centra, která jsou zodpovědná za naši věčnou nespokojenost. Tu, co nás žene dopředu a našeptává nám, že stále nejsme dost dobří, dost bohatí, dost krásní, dost…

Ne, levá mozková hemisféra není špatná! Opravdu nás posouvá kupředu a pomáhá nám učit se novým věcem, ale ten opravdový „úspěch“, klid a mír zažijeme tehdy, když budeme následovat tu pravou. Tehdy totiž poznáme, co je „to pravé“ pro nás. Když se necháme vést intuicí, budeme více cítit, vnímat signály těla a dovolíme našim hemisférám spolupracovat.

Následováním „té pravé“ dovolíme vyniknout naší jedinečnosti, nebudeme manipulovatelní a nebudeme si zaměňovat potřebu „napojení“ a sounáležitosti s nutností být součástí stáda a závislí na tom, kdo to stádo krmí.

A jak se tedy naladit na tu pravou? I to bude součástí jedinečného kurzu Zážitková proměna, který bude již od ledna probíhat v Praze, Brně a Třebíči. Je to tříměsíční zážitkový kurz sebepoznání a změny životní strategie, který tě učí věřit ve svou jedinečnost a rozpoznat svou „pravou podstatu“. Uvědomit si svoje plusy i mínusy, naučit se s nimi pracovat a začít si tvořit takový život, který tě bude bavit žít!

Následovat tu pravou tedy neznamená následovat mě, nebo kohokoli jiného, ale „tu pravou“, která je ukrytá v každé z nás. Můžeme se vzájemně inspirovat, učit a spolupracovat, ale nikdo nám nemůže říct, co je pro každou (každého) z nás „to pravé“. A přesně tohle vám v Zážitkové proměně chci předat. Těším se, že společně objevíme „Tu pravou“, která se ukrývá v každé z nás.

464250_415350825164803_1592041127_o

 

Moudrost těla, síla myšlenky, čistota krve a absence kalhotek

Volná menstruace. Když jsem to slyšela poprvé, říkala jsem si: „Co je to za blbost?“ Teď si uvědomuju, že takhle vznikly všechny ty nejlepší okamžiky, události a změny, které jsem pustila do svého života, možná tohle bude jedna z nich.
Volná nebo taky vědomá menstruace je metoda, při které žena vědomě vypouští krev ze svého těla. Většinou na toaletě 🙂 i když věřím, že některé ženy si mohou dát vyšší level a vyrazit menstruovat do přírody či do rudého stanu. Ale většinou žijeme „normálním“ způsobem života, chodíme do práce a pobýváme v budovách.

Teda já do práce nechodím a tak jsem to měla o něco jednodušší, když jsem se rozhodla to vyzkoušet. Vlastně jsem se rozhodla že nebudu moc myslet, protože mysl mi nabízela samé bludy typu“Hele, to nemůže fungovat. Máš silnou menstruaci, budeš jak čuně a všude bude krev. Co to je za blbost, sim tě!“ a podobně. Přesto jsem se rozhodla to zkusit.

Mám za sebou jednu menstruaci. Byla „divná“. Krvácela jsem méně než obvykle a ani jednou se mi nestalo, že by se za mnou táhl rudý potůček. Ano, byla jsem více méně doma, první den jsem strávila skoro celý v posteli a dopřávala jse si relax. Masírovala, nebo spíš hladila jsem si bříško teplým olejem, koukala jsem na filmy, jen tak jsem si lebedila a koukala do blba. Bez kalhotek a s ručníkem po zadkem. Pohoda.

Druhý den jsem musela jít nakoupit a protože jsem posera, kalhotky jsem si vzala. I s vložkou, samozřejmě. Nicméně po návratu jsem ji našla téměř čistou. Ale nějak jsem začala něco dělat a zapomněla s kalhotky sundat. Tudíž jsem zapomněla i vědomě sledovat menstruaci. Uvědomila jsem si to, když jsem cítila, že krev začíná vytékat ven. Šla jsem tedy na toaletu a opět jsem se vrátila k vědomému sledování a kalhotky jsem s sundala.

Ano, na toaletě jsem strávila trošku delší čas a vědomě jsem vypouštěla krev z dělohy tím, že jsem stahovala a povolovala svaly uvnitř a „tlačila“ jsem krev ven. Protože máme v Egyptě toalety s umývací tryskou, bylo to jednodušší, mohla jsem zůstat sedět a necestovat do sprchy. Ale asi bych to zvládla i s vlhčenými ubrousky.

Nejzajímavější na celém tomto „pokusu“ bylo, že moje menstruace byla mnohem pohodovější než obvykle a to už na „tom“ nějakou dobu vědomě pracuji. Vytvořila jsem na základě uvědomění si a přijetí svého cyklu program Měsíční královna aneb 28 dní v ženském těle, kde s myšlenkou přijetí vědomého cyklu pracuji.

Celá menstruace tedy trvala vlastně jen 4 dny a já jsem se s překvapením a radostí nedočkala svých dvou silně krvácejících dnů. Možná to začne být standart a mé sledování krvácení zapříčiní, že se množství krve zmenší. Každopádně říkám jednoznačně ano!

Závěr? Jsem nadšená! Hodlám v tom pokračovat a „chránit se“ pouze když půjdu ven. Chci si koupit doporučované látkové vložky a těm papírovým, stejně jako tamponům (i když ty už téměř nepoužívám poměrně dlouho) dát úplné sbohem.

O této metodě jsem se dozvěděla od Lucky Harnošové (Brána k dětem), která ji doporučila na základě knihy Bolestivé měsíčky, SBOHEM! Na fb také díky Lucce vznikla skupina Volná menstruace, kde sdílíme své zkušenost a zážitky s touto metodou.

Zkuste to také 😉 Je super být zase o něco volnější…

bigstock-The-happy-woman-releasing-a-pi-25973471

 

Svět je v nás

Včera jsem si říkala, že už nebudu reagovat na situaci kolem muslimů, Islámu, uprchlíků a vůbec. Ale vnímám to tak, že je mým úkolem laskavým způsobem ukázat rozdíl mezi muslimem a teroristou. Mezi vírou a náboženstvím. Mezi dobrem a zlem. Mezi laskavostí a lstivostí.

Hlavně proto, že mám v sobě lásku k lidstvu jako takovému a opravdu mi trhá srdce na kusy, když vidím, co si jako lidé vzájemně děláme a jak s námi někteří z nás hrají až neskutečné divadlo.

A tak jsem se rozhodla trpělivě a láskyplně stavět most.

Nejen proto, že můj muž a mnoho mých přátel jsou muslimové, ale i proto, že většina mé rodiny a mých přátel je nevěřících.

Miluju je všechny a je mi jedno, jestli věří v Boha, v sebe, v UFO, v anděly, ve vědu, v přírodu nebo v nic. Každý z nás v něco věří (i třeba v to, že v nic nevěří).

Všichni do jednoho jsme lidé a všichni jsme stejní a zároveň tolik odlišní. Každý z nás je originál a je kombinací všech možných názorů, různé víry a zkušeností. Tím vzniká jedinečnost každého z nás.

Mám mezi přáteli lidi, kteří se zabývají tantrou a ženy i muže, kteří pracují s lidskou nahotou a intimitou a přesto,že je mám ráda to neznamená, že souzním se vším, co dělají.

Mám mezi přáteli lidi, kteří se zabývají osobním rozvojem a muže i ženy, kteří vedou druhé a přesto, že je mám ráda to neznamená, že souzním se vším, co dělají.

Mám mezi přáteli lidi, kteří žijí „obyčejný“ život a muže i ženy, kteří mají svou cestu a učí se stylem pokus omyl a přesto, že je mám ráda to neznamená, že souzním se vším, co dělají.

Potkala jsem za svůj život poměrně dost muslimů a většina z nich (99%) smýšlela a mluvila podobně, jako tento muž. Pochopitelně jsem mluvila s muslimy, kteří mluvili anglicky, což znamená, že to jsou inteligentní lidé. I tady platí, že přesto, že je mám ráda to neznamená, že souzním se vším, co dělají.

Ale přesto, že nesouzním se vším, co všichni mí blízcí (ať už více či méně) dělají, VŠECHNY je mám ráda!

A o tom to je. Tvořím kolem sebe svět bez strachu a nenávisti. Na to, co neznám a co mě může děsit, se nejdříve dívám a zkoumám reakce svého těla. Pokud cítím nebezpečí, řeknu tomu ne a ustoupím do ústraní.Ale nazačnu nenávidět, nezačnu škodit a nezačnu ničit.

Chápu, že se bojíme, je to přirozené a zcela normální, ale když se bojíme, přestáváme vnímat ooravdově, jsme ovládáni nízkými pudy. Odpoutáni od sebe, od zdroje (Boha) i od sebe navzájem.

Proč si myslíte, že jsme zdržováni ve strachu celý náš život? Už od dětství? Nejdříve strach, že budeme biti za špatné známky, potom strach, že nebudeme dost dobří pro rodiče a společnost, že nebudeme přijímáni našimi vrstevníky nebo našimi protějšky, následuje strach o práci a živobytí, strach, že nebudeme mít dostatek peněz na hypotéku, na dobrý životní styl, na všechny ty věci, které potřebujeme. Strach, že nás opustí partner, že nenajdeme partnera nebo že náš současný partner není ten pravý, že ten, kterého chceme nemůže být náš, nebo že praskne poměr, který bychom vlastně neměli mít, ale nedokážeme se ho vzdát!

Teď se přidal strach o život, strach z násilníků, teroristů a z neznámého náboženství. Stach z lidí, kteří jsou jíní, divní a „já je tady prostě nechci“.

Když už je toho všeho strachu moc, jednoho dne se „něco“ prostě stane, musí se něco stát! A co se stane, záleží na každém z nás.

Všechna ta manipulace, všechny ty informace, články, videa a fotky. Všechny ta řeči, názory a pravdy! Uuuaaaaa! Jak to teda je????

Existuje jediná cesta a tou je láska. Ta vyvolá spojení se sebou, se zdrojem i s druhými lidmi. Ta vyvolá klid a mír v duši a následně i ve světě.

Ne, neznamená to, že se necháme s láskou v srdci zabít, každý člověk, který má v sobě lásku, tam nemá strach a dokáže s kameným výrazem říci NE všemu, co není v pořádku. Ale nemá potřebu vyvolávat konflikty, mstít se ani chtít zničit každého, kdo má jiný názor.

Pokud tak činíme (i slovy všichni by měli pochcípat), nelišíme se nijak od teroristů, kteří vlastně jen věří v něco jiného než my. „Oni“ jsou zmanipulovaní strachem a nenávistí úplně stejně, jako někteří z nás.

Miluju lidi, miluju Česko, miluju naši zemi, naši planetu. Musela jsem mockrát ve svém životě šlápnout vedle, abych si uvědomila krásu nepoznaného.

Ať už to byl nezdravý vztah s mužem, který mě naučil vážit si sebe sama. Ať už to bylo nesouznění s rodiči, které mě naučilo pokoře a vděku. Ať už to bylo brzské a nezralé rodičovství, které mě naučilo lásce a soucitu. Ať už to byl pobyt v cizí zemi, abych do uvědomila hodnotu a sílu přátelství a kouzlo rodné země.

Jsem vděčná za všechno, co jsem dostala a ještě více za všechno, co jsem ztratila. To mě totiž naučilo jednu věc. Přestat se bát!

Vždycky zůstanu JÁ. I když ztratím všechny a všechno, já zůstanu. A proto jen na mě záleží, jaký budu mít život. Proto záleží na každé sebemenší myšlence, na každém slově a na každém i maličkém činu, který udělám.

Dělám spoustu chyb, ale vědomě se rozhoduju neřídit se ve svém životě strachem. Jediné, co můžu doopravdy ztratit, jsem JÁ. Nic jiného mi nepatří a nikdy jsem nic jiného neměla!

Zkuste být více sami, víc chodit do přírody a naslouchat sami sobě. Tak se vám otevřou dveře do světa, který vám jinak zůstane naprosto vzdálený. Váš svět. Svět, který je v každém z nás.

Svět je ve vás a až potom jste vy v něm…

Elements_Combine_by_Zombie_Dude